-
Otočil se,
a co neviděl:
Klam snad z nebe?
Ne, sám sebe,
ve své ose.
-
Toto, že jsem já,
mé alejuja?
No, to je mi příděl,
jak zděsil se.
-
I pošeptalo zrcadlo:
Neotáčej se,
Hleď stále vpřed,
na svůj střed.
-
Zklamání z něj spadlo,
v rovnováze zase.
-
Něco mu i dalo,
za to, co to stálo.
-
Srovnal lépe krok,
více, i jak prorok.
-