-

Právě se rozednívalo,

a sluneční záře zalila vše kolem.

Co dosud temný šat svůj mívalo,

zřetelné bylo lesem, polem.

-

Pohasla světla nočních měst,

návratem k obrazu dennímu.

Ve spletitých trasách jejich cest,

k životu práce a hernímu.

-

Člověk probuzen tak k novým dějům,

nadějím, také starostem.

Ta krajina společný dům,

v níž málokdo nezvaným hostem.

-

Každý obsazuje svoje místo,

a rozvíjí další plány.

Byť na žádné pozici není jisto,

kde záleží na tom, jak věci jsou dány.

-

Lesy, obce, pole, města,

obytná naše krajina.

Života úděl i siesta,

ve hvězdách se najde ještě jiná?

-

Theódore Rousseau, Montmartreská nížina, olej, kolem 1835

(Umění 19. a 20.století, N.Lynton, Artia Praha, 1981)

-