-
Stále je proč naříkat,
i kdyby nebylo nač.
Málem jen, každý příklad,
ty chyby náš věčný pláč.
-
Co a kdo, že my to jsme,
lapeni v síti pasti?
Pravdou o milost prosme,
znamením vlastní slasti.
-
Vše snad dáno, jako dar,
byť se směry obrací.
Plaše svůj zkoumáme tvar,
i příď, kde loď se ztrácí.
-
Stále je nač spoléhat,
na přízeň všeho bytí.
Dále nám přáno hledat,
a sklizeň darů míti.
-
(experimentální báseň s počátečním (čelním) a koncovým rýmem ve verši,
při střídání shodných rýmů A,B,A,B ve strofě)
-