-

Pohled

-

Ten vnější a vnitřní z duše,

pátrající po poruše.

Dohledává, porovnává,

kde tu pro něj možnost práva.

-

Co pro oči, také duši,

a co jim společně sluší.

Pohledy vždy hodnotící,

ty pravdivé i ty snící.

-

Však dohledat je v člověku,

tak i nedočkat se vděku.

Kdy v klam se oko zahledí,

v tanci, jak na náledí.

-

Etudka

-

Slovo ke slovu a známe větu.

Pak, větu k větě a jsou i v květu.

Nyní, co chceme víc sdělit dále?

Takto nic, jen zahrát si nedbale.

-

Na veršovánku na deset slabik,

jak to cvičení pro slovní návyk.

A již se tu rodí další sloka,

která se s první i snadno stlouká.

-

Básnička, sice jen tak kratičká,

vždyť myšlenka, spíše jako hříčka.

A tak slovo ke slovu, co zdá se,

v tichosti, nebo též v polohlase.

-