-

Těžko se píše,

pod tíhou klišé.

Vždyť, co jím není,

v tolika znění,

prozření?

-

Kde vybočení,

samo určení,

nemá-li původ,

a zrání i v plod.

-

Báseň je z duše,

formu si poutá,

také k poruše,

zase do kouta.

-

Prameny tekou,

někdy i řekou,

jíž se slévají,

proudem netají.

-

A vysychají,

sucho však tají...

Vrtají studny,

jen terén svůdný.

-

Těžko se píše,

pod tíhou klišé.

Jež si vždy motá,

sítě do kouta.

-

Po rozednění,

slunce, svěží chlad.

Jak odměnění,

krásou, po níž hlad.

-