-

Pohled oknem

-

Ten tovární kouř naproti,

bílá, vypouštěná pára.

Sotva mladá, již i stará,

rozpouští se, vzduchem potí.

-

Rozlévan(ý)á všemi směry,

v proměnách hry pomíjení.

Jak prchlivé, to stínění,

kde nelze změřit rozměry.

-

Citlivý na proudy vzduchu,

v něž posléze pak přechází.

S čím zachází, tím i schází,

jako v dramatu bez vzruchu.

-

Symbolem všeho, ničeho,

zrozením plné prázdnoty.

a hodnotou bez hodnoty,

záměru vždy ničeného.

-

Alela

-

I ta malá maličká,

svou roličku si hýčká.

Netřeba jí psáti víc,

a v rub pozměnit líc.

-

V letu

-

Plachý, jak pampelišky chmýr,

jen zafouká, hned odlétá.

A točí s ním ve větru vír,

po mnohá ta dlouhá léta.

-

Nebo také jako motýl,

sedne, saje, zas pak vzlétá.

Z květů přenáší plodný pyl,

i sám, jak ony odkvétá.

-

Oheň života

-

Ty jiskérky pro plamínky,

zažehnou nechtě i požár.

Podnět stačí jen malinký,

jedno slůvko, nebo jich pár.

-

Někdy se oheň rozhoří,

souhrou daných okolností.

A mnohého pak poboří,

čeho všeho se tak zprostí.

-

Ta jiskérka a plamínek,

života toho našeho.

Křesaný kámen o kamínek,

hořící svíčka, zhášeno.

-