-

Povídá pergola pergole,

ten je nějakej důležitej.

Ten, co tam dole,

sedí si jak ušitej.

-

Uvnitř žhavý oheň

a ten dlouhý výfuk.

Ale i ten ostrý rožeň,

pak mu nemáme být fuk.

-

A jak ho mají rádi,

že je hřeje a griluje.

Dává jim vše co má dáti,

celá rodina krb miluje.

-

My mu křoví dělat máme,

nechat liánou se zarůst.

Jiného již nedáme,

pak vyšlo z jejich úst.

-

Hele vy tam nahoře,

můj komínek je ještě výš.

Zanechte tu svého hoře,

jinou roli máte, totiž.

-

Vás mají také rádi,

dáváte příjemný polostín.

Ostré slunce vadí,

pro popíjení dobrých vín.

-

No jo, máš ty svatou pravdu,

každý na něco jiného.

Nemá to přece vadu,

ještě tu něco příjemného?

-

I ozvala se lavice:

já jsem tu zase sedací.

A co k tomu dodat více?,

důležitá tak jednací.

-