-
Pro milou
-
Opozdilou cestou, co zbylo
z toho sněného mýtu přesto,
v sítu času mírou zpětnou,
tvou dobou, z jasu směnného?
-
Dotek změn i to, co se skrylo
jen v koutek, s touhou vzletnou,
silou snění ve znění dohrou,
s tou svou zbylou, jako jmění.
---------------------------------
V sebeklamu
-
Zdárně nikdo neunikne,
v boji svém sám proti sobě.
-
Může se strojit,
s kýmkoli spojit
či láskou hojit,
tvořit a měnit,
bořit i členit,
avšak marně.
-
Bez výztuže svým se volí
a maskou tou klam vynikne,
jak se v kroji kroutí zlobě.
-----------------------------
Naše řeč, mysl, city
-
Naše řeč
-
Mluvíme v úrovni slovní,
kde den po dni
se rovná pod ni.
-
Mysl
-
Myslíme, ne však si rovní,
jeden v ohni
či zrovna vodní.
-
City
-
Cítíme, jak jsme i hodní,
sen změn o ní,
skrovná se hodí.
---------------------------
Tam, ve lsti šumu
-
Co ti víří hlavou právě,
v mysli tlakem, věstí správně?
Kam to míří svými čísly,
v umu jakém jsi závislý?
-
Síto třídí, vstřícné čistí,
své si řídí, strunu jistí.
Více ne ve chvíli dané,
tvé i sílí, při tom zvané.
-