-

Z dáli zas ten hrdliččin hlas,

zve teskný, touhy volání.

Čím, čím, zní vrabčí hrdý čin,

zdali jen radši toulání?

-

I mnohý kosí zpěv se skví,

do něhož svou rehek skřípe.

Spíše sípe, čeho se zřek,

tiše hněv trousí, nehezky.

-

A pěnkava svých rad dává,

cvrčí, ne z not, a pak mlčí.

Ta těkavá, tak hádavá,

jak smích ten klenot trčí.

-

Vpád do toho i pěnice,

své prozpěvuje velice.

Pro koho v lad píseň tu je,

komu přízeň projevuje,

ze stromu tónů směsice?

-