-

Předsevzetí

-

Právě teď se viním...

Pominulo.

Nyní v sen mravně hleď...

I to s nulou.

Tak, v rámci určitého časového rozmezí omezím,

co ve mně vězí a zřejmě nezní mezí knězi.

Znak v akci: "učit se to, část nového".

Pekelně se soustředím,

s blesky

a nebesky odstředím,

prekérně.

-

Kdo jsi

-

Ptá se sám sebe.

-

Já jsem ty,

tvoje oči slepé.

Ptám se,

by viděly lépe

svépomocí.

Pro pocit,

kdy tmou je bdělý

i prohrou s mocí.

-

Kdo hledá

-

Nenajde.

Říká se najde.

Většinou nenajde.

Proč? Zbývá naděje.

Protože to hledá tam,

kde si myslí, že najde,

ale tam právě nic není.

A kde má tedy hledat?

Tam, kde to nenajde.

A proč prosím vás?

Aby své pochopil,

když nehledá,

najde víc.

-

Džbán

-

Plný krásných květin,

které jsou zde tím,

pro co já hledím.

Těch barev hra

i vůní v tvarech,

k básni předehra.

Květy léta zahradní,

rudé, modré, žluté, bílé,

všechny milé, jak parádní.

V malovaném džbánu z píle,

světy světa, v kouzlech štěstí,

kde i povzdech teskní s bolestí.

Kytice tak noblesní, pro radost,

pravost své cti, ne lstí umělou.

Krásou smělou i jak prostou,

jako svátost si jen rostou.

Na žádost snů skvělou

mírou kvetou z ran

i pro džbán.

-