-

Námluvy

-

Tak, jeden pán chce tu,

ale ta zas toho.

Pak, k přeletu sveden,

k jiné tíhne touhou.

S tou, za čas ve střetu,

hrou svou se však vyhne

a dále snáz veden.

-

Přeskočí i další

a ta po ní jeho.

Námluvy přec končí,

skloní své, jak mluví,

data krášlí něhou.

-

O lásce?

-

Ale co je to tu jenom v sázce,

vlastně všechno ve zralém věku.

Udržet se ve staré masce

a malovat nové obrazce,

jež tě však nutí k převleku?

-

Ne, starý kořen nepřesadíš,

byť se o to tak či tak snažíš.

Zažité zvyky, pohled vrytý

i se svými ranými mýty.

-

Drsná

-

On ten život vlastně skoro nic není,

odezní touhy snění či svod jmění.

O sen píší i básně pění dohrou,

jak se tiší pohyb mezní tou souhrou.

-

On ten život však nemusí být prohrou,

má i dosti radostí, chvil těch mnoho.

Onen žil chod, s pádností na rébusy

a ze všech sil mít své se touhou zkusí.

-

Tam kdesi

-

na nebesích

klam vládne si.

-

Snadné, kam smí

zvát i se sny.

-

V lad sen básní,

mládne a sní

jen, kde jsi sám.

-

Pozor

-

Jak se do lesa volá,

tak se z lesa (ne)ozývá.

Vtšinou zpěvy ptactva,

skřekem svým sojka častá

se toulá, nehrozivá.

-

Pokud ovšem vyje vlk

či medvěd dělá brum, brum,

volání je adresné

a vrací se pak v přesné

hrk, poraní, má utrum.

-