-

A je to tady!

Copak, že takové má to klady?

Spadli jsme z nebe, další teorie možná.

To myslíš sebe? Ne, i tebe!

Ale kdopak ví, jaká idea s pravdou totožná,

koho hřeje a koho zebe.

-

Jeden tvrdí to a jiný zase tohle,

a nikdo si není ničím jistý.

Každý na to má svůj pohled,

vždyť kdo má mozek čistý?

-

Prý vylezla ryba na zem,

rozhlédla se a dala základ člověku.

Velmi již měla prozíravý věm,

ve vývoji od věků do věků.

-

Ale co když to takhle nebylo,

a opravdu jsme spadli z nebe?

Těch různých teorií přibylo,

nebo naše duše do nebe?

-

Ta ryba začala dýchat,

a také běhat.

Později naučila se i kýchat,

a konečně i mluvit, říká věda.

-

Počátky prý byly ve vodě,

proto snadno se naučíme plavat.

Dýchat vodu již ne, ale stavět lodě,

a jiným tvorům dávat mat.

-

Nyní stavíme i lodě vesmírné,

pro cesty do nebe.

Pro ty vzdálenosti nesmírné,

a co, že tam naše cesty vede?

-

Pud sebezáchovy,

neboť Zemi svou si ničíme.

I toto v našem vědomí si hoví,

tak proto se tak učíme.!?

-

Že by ryby teorie chyby,

a spíše ten padlý z nebe?

Jen a jen vědecké sliby,

napadá mě, a co pak ještě tebe?

-

Ale vždyť tu neví nikdo nic,

a plácáme páté přes deváté.

Tak, co k tomu dodat víc,

vše probráno již pokolikáté.

-

 

Latimérie podivná, živá fosílie našich oceánů

(Světem zvířat, J.Hanzák a kol., ilustrace A.Pospíšil, Albatros Praha, 1969).

-