-
Hlasem
-
Ztichlým ptá se snění,
stižen zdá se zvyky.
Ví, že lpění není
jmění, zná své vzlyky.
-
Zpychlý časem v pění
spíše, zření mění
k zemi blíže.
-
Podzim
-
Se stesky pro léto hřejivé,
své si to pletou ve hře snivé.
-
Skončí již i s hromy a blesky,
zvěstí tou, s barvenými stromy.
-
Vzpomínky dá na dětské draky
s ohýnky, v dar cennými znaky
či stočí se ve lsti za hezké.
-
Tam
-
Kdesi na nebesích
u nebeských bran,
kde jsi sám
zván ke hvězdám
z pozemských hran.
-
Tam se sní i stesky,
s odlesky hezkých dní.
-
Také zvěst v nich a klam,
co tmou duši zkruší,
hmotou přehluší,
tlakem se pře v smích.
-
Přesto
-
Jít svou cestou necestou
i obejít, co v cestě.
Obměnit své, ne zcestnou,
kde lest chce svést tě.
---
Soustředit se k prostředí,
přejít sám za to tření,
v zaostření prozření
a tam i zlatou střední.
-
Malířovy
-
Měkce plynou věci štětce,
v barvách tónů lazurních.
Mělce stinnou směsí lehce
i v salvách hromů zaduní.
-
Přece vlídnou sekcí střelce,
ve skladbách k tomu vaz u nich.
Křehce pilnou lekcí tence,
snad tah v lomu snáz vůní.
-
Malířovy tahy štětcem,
rukopisem splývavým.
Každý snový váhy letce,
úkol smyslem svým pravým.
-