-

Vlastní roku

-

Skládat slovo ke slovu zas,

zadat jas a znovu novou

past, kde smlouvou novum i čas.

-

Přidat větu k větě dlouhou,

střídat tu i střetu vzletně,

v čin dát jen tu zpětně touhou.

-

Dál zvát sloku, k básni v krovu,

na zkrat v oku, ať zní kázní

a nazvat ji vlastní roku.

-

K okrase

-

Jde-li o ni,

tmou i zdá se.

Je-li jasem,

smělým hlasem,

pozná se to,

co tou voní.

-

O kráse

-

To zření, co

svátkem, v čase

jmění vratkém.

-

O okrasném

i tom krásném

své dozná se.

-