-
Zataženo
-
Deštivo
a chladno,
teskno
až na dno
věští svou.
-
Tlesknout
však přesto,
zmást to
tak v gesto
a stesk pout
přetnout.
-
Básnění
-
Zdává se mi
o zázemí
na zemi.
V zaznění
kouzlení
z bláznění.
-
Zpráva zření,
co mění
hrou dění,
nahrává
k souznění.
-
V básnění
je jmění,
v něm tření
i mazlení.
-
Dříve a dnes
-
Podzimní kouře z komínů,
sem tam ty spoře zavoní
či proviní se pro špínu,
kdy jen střetají své v prohře.
-
Papíroví draci v mracích,
ne již letos ani vloni.
Vrací je leccos k omylům,
blíž pak poví i mobilu.
-
Ohýnky zháší spory stran
i ty pečené brambory.
Vzpomínky snáší vzdory hran,
řečené mýty v klam vzpoury.
-
Hlas srdce
-
Srdce mi tak buší,
co, že to tuší a duši mou ruší
hrou jednodušší? Kdeco bolem zní i
tísní, vzdorem vyzní v problém mysli čísi
a tiše slyšet, co se ví, že vize mýtem krize.
Hlas kolize v půtce, co člověk jen doví se,
vůdce hlásá, poví své, tmou věk zkouší
rodí sen, jenž ten pro den podpisem.
A hned potom učí se, vzorem sice,
avšak trpce zase vzruší v plen.
Kde ten vjem takto sněn?
Ztrátou zřen prostě,
pro své ctěn
noste.
-
(Báseň je psaná na PC do osy stránky, jako kaligram ve tvaru srdce. Na mobilu je zarovnaná vlevo v porušeném tvaru.)