Poslední dobou jsem často přemýšlel nad osudem. Rád bych vám nabídl jeden z možných úhlů pohledu, který jsem sesmolil.

Osud

Myšlenka, že směřujeme tam, kam nás vede neviditelná ruka. Staví před nás překážky a určuje, jakým způsobem je překonáme. Myšlenka, kterou není možné změnit, a která třímá v ruce celý náš život.  Takto si osud vykládá mnoho z nás. Dělají to, co si myslí, že je jim předurčeno. Ale co vy? Věříte, že není možné postavit se na vlastní nohy, změnit proud událostí?

Dobrá. Připustíme si, že osud není.  Jdete po ulici. Napravo zrovna otvírá pekárna a vzduchem se nese vůně čerstvě upečeného chleba. Zamyšleně hledíte pod sebe a náhle to spatříte. Lesklý předmět na zemi pár kroků před vámi. Vaše oko zachytí odlesk. Usoudíte, že se jedná o minci. Hlavou vám proletí vidina snadno získaného penízu. Instinktivně zrychlíte. Shýbnete se. Rychle minci zvedáte. Jste rozradostněni úlovkem. Ani si nevšimnete, že stojíte přímo před stavbou nové budovy. Pomalu načínáte nový krok, když vtom prásk! Přímo před vás se zřítí pětimetrová traverza. Leknutím ucuknete a padnete na dlažbu. V tuto chvíli myslíte na zázrak, věříte, že mince před vámi neležela náhodou a nevědomky děkujete za to, že můžete dál žít. O pár vteřin později ale zvítězí váš zdraví rozum. Nehodu přiřknete špatnému jištění a minci degradujete na obsah děravé kapsy nějakého dělníka. Dorazíte do práce a stále musíte na nehodu myslet. Čím více o ní však přemýšlíte, tím častěji docházíte k závěru, že to nemohla být náhoda.

A teď přichází otázka osudu. Moment kdy se máte rozhodnout, zda budete věřit v pouhou náhodnost věcí, nebo ve fakt, že vám zvednutí mince někdo předepsal a vy jste jen tupě vykonali to, co on chtěl.
Pokud se ptáte co bych zvolil já, mohu vám s radostí oznámit, že ani jednu z těchto možností. Sám v osud nevěřím, ale nedokážu si vysvětlit až příliš šťastné náhody, které mě provází životem. Nalezl jsem proto středovou cestu.

Tuto cestu sám pro sebe nazývám "Životní cesta". V jedné z knih J.R.R Tolkiena jsem narazil na větu, která mi pomohla rozřešit moji otázku. Ta věta zní:"All we have to decide is what to do with the time that is given to us".  Což přeloženo do češtiny znamená:"Vše co máme rozhodnout je, jak naložíme s časem, který nám byl dán". Přečetl jsem tuto větu mnohokrát, než jsem pochopil, co mi chce říct.

Ta věta mi říká, že v životě člověka jsou jisté body, ke kterým má dojít, ale není určeno jak. Rád bych toto demonstroval na jednoduché matematice. "Jisté body" nyní budeme brát jako čísla. Představme si, že jeden z těchto bodů je číslo 100. K dosažení výsledku 100 se dá použít spousta odlišných cest. 90+10 , 50+50, 12+88, 10^2 a spousta jiných. Každý tento příklad znázorňuje jednu cestu, kterou se můžete dostat ke stejnému bodu v životě. V reálném životě je jednoduché uvědomit si toto po dokončení nějakého úkonu. Kupříkladu: Právě jste zakoupili rohlík. Tento úkon je nyní číslo 100. Úkon jste splnili tak, že jste jeli autobusem, poté jste šli kousek pěšky a rohlík zaplatili pětikorunou. Tento postup matematicky vypadá například takto: 29+53+18. A nyní se otočte a zkuste se zamyslet nad tím "co kdyby?". Mohli jste místo autobusu použít tramvaj. Nemuseli jste jít pěšky. Mohli jste popojet stopem a rohlík ukrást. Toto přeskládání počty naprosto změní! Nyní mohou čísla vypadat třeba takto: 58+15+27. Pokud jste bedlivě četli tento text, není nutné, abych ho shrnul. Přesto to udělám. Podle mého příkladu bylo jedním z vašich životních úkonů jít a zakoupit rohlík. Vy sami jste však rozhodli, jakou cestu zvolíte, abyste úkon dokončili.

Jedním z mých bodů v životě bylo napsat toto zamyšlení a seznámit vás s jistou alternativou vnímání osudu. Stejně jako vy i já jsem měl spoustu cest na výběr. Mohl jsem schválně dělat hrubky v pravopise, mohl jsem užívat vulgárních výrazů, třeba jsem to celé mohl napsat za patnáct let, ale já si vybral tuto cestu, napsat to nyní.

Není důležité, jestli jste stále zmateni. Až pochopíte, vzpomeňte si, ohlédněte se dozadu a zjistěte, která cesta vás zavedla k tomuto bodu, k bodu pochopení.

-Johny Tingnan