Dnes večer vidím hluboko, drazí přátelé...

 

Hlava a Srdce

 

Chci mluvit, ale nemohu.

Srdce by chtělo obejmout tu krásu,

hlava však zrazuje mně stále

a nestojí o námahu.

 

Marně bojuji na polích svých myšlenek.

Hlava odráží nájezdy citů jako suché proutí

Srdce se nad marností rmoutí.

Ona však pro něj zůstává smyslem - smyslem života i bytí.

 

To ona je síla hnací, co nutí ho stále v boji stát.

Její pohled, její oči ho z prachu zvedají,

hladí jeho rány, vodu podávají.

Nutí ho i v bolestech vstát a hlasitě řkát:

 

Srdce:"Hlavo! Bezcitný to nástroji! Otevři své brány a nevzdoruj nadále!"
            "Rozumně snad spolu dohodnout se můžeme ?!"

 

Hlava:"Ach srdce, ty blázne naivní! Copak dohoda něco napraví ?"
           "Jen jeden může vládnout zde, ve schránce lidského bytí!"

 

Srdce:"Ne hlavo, já nevěřím! Ruku v ruce spolu můžeme jít a zlobu i strach si odepřít!"

 

Hlava:"A co si, Srdce, myslíš že nastane ? Rovnováha snad, ty hloupý klaune ?"

           "Ty k pláči mě přivádíš! Rozhlédni se, jaké hlouposti roznášíš!"

 

Srdce:"Já jen svého chci dosáhnout! Své milé, pro kterou ruku bych si nechalo tnout!

           " Je to snad moc? Je to snad příliš? Proč tak nenávistně stále na mně shlížíš?"

 

Hlava:"Láska je jen hloupý cit ! Nemá cenu pro ni žít, ba dokonce ji šířit ! Stačí rozum, vědění a řád!"
           "Nic jiného nechci a nemohu ti dopřát!"

 

Srdce:"Ještě jednu šanci máš! Nebraň se a vpust nás ! Tento boj přec vyřešit se dá snáz!"

 

Hlava:"Dost už těch hloupých řečí! Bláboly citlivého chudáka se mi příčí!"
            "Bojuj, pokud chceš svého dostát! Věz, že již chystám další výpad!"

 

Srdce:"Neštěstí takovému přítrž dáváš. Ale drsného slova lépe važ! Já silné stále zůstávám."
            "A ty! Třes se před mou zlobou!"

            " Nakonec ... stejně sama zůstáváš!"

 

 

 

- Johny Tingnan