V pátek po práci jsme nasedli do našeho Červeného Trpaslíka napěchovaného téměř po střechu a se psem na zadní sedačce vyrazili pro mamku. Ta splnila podmínku, že musí mít minimum věcí, ale zapomněla, že má ještě krosničku pro dětičky..Nakonec jsme i tu nějak umístili, ale bylo nám naprosto jasné, že úplně zbytečně, že se stejně nevyužije. Kupodivu i celkem pohodlně jsme nějak po šesté dorazili na místo - Chata Technometra kousek od Dvoraček - místo každoročních velkorodinných srazů (včetně naší svatby).

Překvapivě nás nikdo nevítal, vlastně si ani nikdo nevšiml, že jsme přijeli. No začátek rodinného víkendu dost zvláštní. Ledový vichr nám trochu překazil plán spát se psem venku, takže nastalo dilema, kde si vlastně usteleme, když pes nesmí do chalupy. Nakonec jsme využili nabídky a pronajali si pokoj ve Fordu Focusu. Nevěřila bych, jak do růžova se může člověk v autě vyspat :)

V sobotu jsme i přes ne úplně přívětivé počasí vyrazili na túru. Sedm statečných dospělých a dvě děti nechali trojčátka s několika hlídači a přes Dvoračky se dobrodili k Růženčině zahrádce.

Kde jsme usoudili, že původní cca 25 km okruh nebude úplně nejlepší nápad, že děravé kecky na zasněšený dlouhý terén nejsou úplně ideální a tak jsme se vydali kratší cestou se zbytkem skupiny. Byl to fajn výlet, který jsme si moc užili a viděli námi dobře známou krajinu v jiných barvách.

Tady bylo více vody, než obvykle a nejedna bota nezůstala suchá. Všichni jsme se přebrodili a pokračovali přes Kotelní jámy zpátky na Dvoračky, kde se jedna část odpojila na jídlo a zbytek (včetně mě a Drahého) šel rovnou na Technometru na vlastní guláš. Po jídle někteří odpadli a načerpávali síly v posteli. Já si vzala knížku a zalezla si nejdřív do jednoho pokoje a později, když už byla tma a já nechtěla kvůli spícím svítit, do kouta v jídelně, abych si chvíli odpočinula od lidí a mohla se zavřít do svého světa. Humbuku a lítání kolem skoro rok a půl starých trojčátek na mě bylo nějak moc.

Večer se společnost rozpustila celkem brzo, takže jsme se vyspali dostatečně a v neděli se pobalili a cca ve dvanáct se rozloučili a stejně napěchovaným Červeným Trpaslíkem zase vyrazili zpátky do Prahy. Nějakým zázrakem se nám vyhla (ťuk, ťuk, ťuk) střevní chřipka, která od soboty postupně přepadla 11 lidí a nevynechala ani trojčátka..Takže společný víkend stál opravdu za to :D