Ve třetí třídě ZŠ jsem začala s angličtinou a na gymplu jsem v tercii přibrala ještě fráninu. Z té jsem nakonec i maturovala a pokusila se ji studovat i na VŠ (konkrétně na peďáku). Bohužel tam jsem usoudila, že na to prostě nemám.. Možná mi chybí jazykový cit, možná dostatečná disciplína, ale hlavně chuť někam na delší dobu vycestovat. A bez toho bych státnice asi nikdy neudělala. Po roce a půl denního studia jsem nemohla fráninu už ani slyšet. Ale jak to tak s cizími jazyky bývá, když se nepouživájí - neprocvičují, jejich úroveň rapidně klesá. Po nějaké době se mi po zvučné francouzštině zase zastesklo a já se snažila ve volných chvílích vrátit na svoji původní úroveň, s kterou jsem odcházela z gymnázia. Bohužel se mi to nepovedlo ani se zaplaceným kurzem konverzace s rodilým mluvčím (tak mě to stresovalo, že jsem ani nedochodila všechny hodiny).

Podobné to bylo i s mojí angličtinou, která se mi na gymplu tak znechutila, že jsem nebyla schopná říct pomalu ani obyčejnou větu. Na VOŠce jsme měli super profesorku, s kterou jsem se přestala bát mluvit s chybama a začala i lépe chápat gramatiku. Taky mi asi vyhovoval pocit, že má bídná angličtina je vlastně nejlepší ze třídy :D Každopádně jsem zvládla absolutorium z angličtiny za jedna, ale od té doby jsem angličtinu zas nepoužila. Takže to dopadlo úplně stejně jako s fráninou - slovní zásoba nulová.

A proč vlastně o tom všem píšu zrovna teď? Na gymplu jsem byla na výměnném pobytě v Nice a získala tak super kamarádku, s kterou jsem se od svých šestnácti viděla podruhé, až na své svatbě, na kterou s radostí přijala pozvání a opravdu i se svým partnerem dorazila. Ani nevíte, jak jsem se cítila, když jsem nebyla schopná se s ní domluvit.. ani francouzsky, ani anglicky.. vše musel řešit můj Drahý. Říkala jsem si, že s tím musím něco udělat, že to takhle nejde, ale skutek utek. Po roce jsme se viděli znovu a zase jsem jen poslouchala a přitakávala, ale na nic moc víc se nezmohla.. Bohužel mě nedonutila se jazykům více věnovat ani představa, že ani ne za rok se s nimi zase uvidíme.

Před Velikonocemi jsme se tentokrát vydali mi za nimi. První den si člověk říká, že se ještě rozmluví, že to snad bude dobrý. Další dny se člověk sám před sebou vymlouvá, že je unavený a že to snad bude lepší, ale pátý den už jsem měla takovou depku, že jsem byla ráda, že už poletíme domů. Popravdě si ani nemyslím, že by to bylo o nedostatečné slovní zásobě, i když někdy taky, ale spíš jsem měla neuvěřitelný blok v cizím jazyce mluvit, jako kdybych měla v hlavě zeď, kterou nelze přelézt. Tak jsem se bála, že řeknu, nějakou blbost, že jsem se mluvení radši vyhýbala, ale z toho jsem se zase cítila na nic...

Když jsme se vrátili a odpočinuli si, řekla jsem si, že takhle už to dál vážně nejde. Zasedla jsem k internetu a projela blog, na který jsem už nějaký ten pátek na pise.cz pokukovala. Po přečtení jsem si do mobilu stáhla aplikaci Duolingo a už dvanácty den se pravidelně snažím alespoň čtvrť hoďky věnovat každému jazyku. Francouzština se překládá pouze do angličtiny, takže se angličtině věnuju o něco víc :) Taky jsem si nainstalovala Podcast Addict a stáhla jak v ájině, tak ve fránině podcasty, které mi alespoň trochu něco říkají a když uklízím nebo myju nádobí, tak si pustím tento cizojazyčný podkres a doufám, že časem tomu začnu i rozumět :D

Krom toho jsem si koupila i knížky od Darrena Crowna "Angličtina na rovinu I a II" a každý den si přečtu jednu kapitolku, v které si člověk objasní některé záludnosti anglické gramatiky v porovnání s českým jazykem. Zatím jsem na začátku, ale i tak jsem nadšená a rozhodně 159Kč investovaných za každý díl vůbec nelituju.

Toť asi vše, s čím jsem se Vám chtěla pochlubit. Držte mi prosím palce, ať mě mé nadšení neopustí tak jako zatím pokaždé a ať mě má vůle tentokrát nezklame a vynaložený čas přinese nějaké ovoce :)