Už je tomu víc jak tři roky od posledního článku a přesně tolik bude brzy mé první dceři. Tenkrát v těhotenství jsem se úplně odmlčela, abych se mohla plně soustředit na novou životní etapu. Teď čtyři měsíce po narození druhé dcery mám pocit, že ztrácím pevnou půdu pod nohama a než utratím hafec peněz za psychologa, chci si zkusit pomoct sama touto cestou.

Potřebuju zase najít něco, čím se odreaguju a co mě bude bavit. Potřebuju se naučit vnímat vše kolem mě pozitivněji a radovat se z maličkostí. Potřebuju se vyklidnit, aby ze mě holky neměly trauma a byla jsem pro ně dobrou a vstřícnou mámou. Potřebuju si zas začít vážit sama sebe, abych byla i dobrou manželkou. Potřebuju procvičovat vyjadřování na vyšší úrovni, než jsou jen věty typu: "Nechce se Ti čůrat? Běž se vyčůrat. Pojď baštit. Uděláme cáky, cáky. Už zase blinkáš?"

Znovuzprovoznění tohoto blogu je jen první krůček na cestě k znovunalezení sama sebe ztracené mezi hračkami a poblinkanými plenkami. Doufám, že pro mě bude dostatečnou motivací, která mi teď chybí ve všech sférách.

Všem, co se rozhodnou mě na mé cestě doprovázet, předem děkuji a budu se těšit na případné komentáře, i když si o bůhví jaké návštěvnosti velké iluze nedělám :D Třeba se ale najde někdo se stejnými problémy/pochybnostmi a bude si moct aspoň říct, že v tom není sám nebo, že na tom ještě není tak špatně ;) V článcích nečekejte pravidelnost, časové možnosti moc neovlivním. Určitě nemám v plánu psát mamablog a jistojistě sem nikdy nepřidám fotky svých dětí, maximálně tak těch chlupatých :)

Toť pro dnešek asi vše a někdy příště se snad více rozepíšu, co je u mě, kromě již zmíněných dcer, nového. Užijte si zbytek víkendu a staré známé, které si na mě třeba ještě vzpomenou tímto zdravím ;)