Tak už je zase další měsíc lockdownu za námi. Uteklo to ani nevím jak. Mám pocit jakoby teprve před týdnem byly Velikonoce. Ale vzhledem k tomu, jak byl duben nezvykle studený, jsem ráda, že už je mu konec a přijdou snad už jen teplejší měsíce.
A teď k uplynulým pozitivním událostem:

• Apríl jsme oslavili dopoledním výletem do Milíčovského lesa, kde si Dryádka pohrála na hřišti a proběhla lesíkem a my si s Drahým pěkně popovídali u kočáru a ještě vypekli rodinku aprílovým žertíkem. Poslali jsme do rodinné konverzace fotku pozitivního těhotenského testu s otázkou, zda to bude kluk nebo holka. No sežrali nám to i s navijákem a fakt se divili, že takhle brzo po druhým budeme mít třetí :-D

• Po dlouhé době se mi povedlo vymyslet Drahému dárek k narozeninám, o kterém by nevěděl. Vše jsem objednala přes net a o vyzvednutí poprosila mamku, aby se překvapení nějak neprozradilo. Ze samotného předání jsem ale byla trochu zklamaná, asi jsem čekala větší údiv. Prý jsem ho fakt překvapila, ale tajně doufal, že bych mu mohla dát přesně tohle, takže už mi to pak moc jako překvapení ani nepřišlo. Ale zas je fajn, že jsem se strefila do toho, co opravdu chtěl a stihla to pořídit dřív, než by se pro to rozhoupal sám.

• Po oslavě se nám povedlo konečně se na chvíli sejít s pár kamarády a jejich dětmi a vyrazit společně na hřiště. Dryádka byla nadšená, že má kolem sebe zase nějaké děti a já byla nadšená z konverzace s někým mimo rodinu.

• Na Velikonoční neděli jsme si udělali dopolední procházku Kunratickým lesem s cílem najít proutky na pomlázku. To se nám povedlo až na samotném konci, kdy už jsme snahu téměř vzdali a smiřovali se s Velikonocemi bez pomlázky. Odpoledne jsme s Dryádkou zdobili vajíčka a Drahý ji ukazoval, jak se plete pomlázka.

• A Velikonoční pondělí jsme oslavili výletem do Vinořského parku. Doufala jsem, že tam nikdo nebude, ale podobný nápad mělo na můj vkus celkem hodně lidí. Ale i tak se procházka vyvedla a viděli jsme zase nový, moc hezký kousek Prahy.

• Vyblinka absolvovala kontrolní odběry krve na gastroenterologii. Tentokrát se to sestřičce povedlo nabrat napoprvé a celkem bez řevu, takže paráda a výsledky byly naprosto v pořádku, takže už nemusíme chodit ani na kontroly a tímto je potvrzena moje domněnka, že žádnou alergií na kravské mléko netrpěla a nebo z toho hodně rychle vyrostla.

• Dokonce jsme se po otevření hranic Prahy jeli na otočku podívat na chatu. Dryádka už se nemohla dočkat až vytáhne svůj motorkový vozový park z garáže. Já s Vyblinkou byla trochu nervózní ze zimy a ze změny režimu, ale nakonec si zvládla dát i poobědový spánek a já svůj odpočinek s knížkou, takže jsem se trochu uklidnila a byla nakonec taky ráda, že jsme vypadli aspoň na chvíli.

• Když konečně začalo být trochu tepleji, s nadšením jsme vyrazili na nejbližší dětské hřiště a vypustili do světa i Vyblinku.

• Dryádka byla na jeden víkend na hlídání u babi a dědy. V sobotu byl Drahý kdesi u Vlašimi na výletě a já tak měla den jen pro sebe a Vyblinku. Stihla jsem hafec věcí a ještě se hezky projít jenom s kočárem po okolí.
  A Vyblinka se rozhodla, že když ji ségra nijak neomezuje, pořádně natrénuje stoj u nábytku. A v neděli dopoledne/ráno usnula nezvykle ještě před procházkou se psem, tak jsem měla čas i na svoji očistu.

• Pomalu se začínám smiřovat s věčně prodřenými ponožkami, punčocháčky a legínkami. Uzavírám tento můj velký stresor s tím, že je to daň za hezkou vinylovou podlahu, která je ale vlastně dost tvrdá a jednotlivé předěly ne všude na sebe úplně lícují. Ještě, že jsou to kusy oblečení, co nestojí svět a aspoň je můžu častěji obměňovat :-)

• S předchozím bodem souvisí i uklidnění v oblasti samotné pračky a sušičky. S novými spotřebiči jsem se konečně jakžtakž sžila (vychytala prášky, plnění a nastavení) a smířila se, že některé aspekty prostě neovlivním, i když se sebevíc snažím a tak doufám, že budou dlouho fungovat aspoň tak jako teď a už mě nepřekvapí nějakým zničeným oblečením. A když, tak pevně věřím, že to budu brát s nadhledem :-) Snad už pro mě praní prádla nebude představovat celoranní nevolnosti.

• Mega pozitivní věc na závěr měsíce: v jedné ze svých psychických krizí (několikátá prokojená noc už se na mě nemile podepsala zejména na trpělivosti s Dryádkou) se mi povedlo obnovit komunikaci s dlouholetou velmi dobrou kamarádkou ze základní školy. Když se odstěhovala z Prahy za přítelem pomalu jsme se začaly odcizovat, až jsme se ani vzájemně nepozvaly na svatbu. Z mé strany to byl trochu zásek na oplátku. A do teď jsem se v tom krapet babrala a psychicky se deptala tím, jak je na nic, že to takhle mezi námi dopadlo. Zkouším se v tom už víc nepatlat a využít příležitosti mít zase někoho blízkého, kdo mi porozumí i na dálku a není to pořád jen můj Drahý, který má se mnou teda svatou trpělivost. Věřím, že možnost vypovídat se někomu jinému, kdo prožívá/prožíval něco podobného, mi může opravdu pomoci s mými ne moc příjemnými psychickými stavy.

Dny, kdy jsem se stihla alespoň protáhnout jógovým pozdravem Khatu: 3 (šlo o celé sestavy cviků proti depresi)
Dny, kdy se mi jakžtakž dařilo držet nervy na uzdě:  25 (takže téměř celý měsíc)
Dny, kdy jsem si vzala nějakou knížku do ruky a něco málo si přečetla: 13

20.4. Konečně dočteno: Aha! Rodičovství (Laura Markham)

Cíle na příští měsíc:
1. Zanechávat víc komentářů na zdejších oblíbených blogách, abyste taky věděli, že si Vaše novinky občas stíhám i přečíst.
2. Zkusit si najít čas i na nějaké tvořivé činnosti, které mě, jak zjišťuju docela uklidňují. Konkrétně bych se ráda vrátila k vybarvování omalovánek, které mi tu už od narození Dryádky smutně leží téměř bez povšimnutí. Ráda bych to nějak spojila i se zabavením Dryádky.