Kdo si smazal půl rozepsaného článku? Ano, správně. Jsem nepozorná a můžu si za to sama. Ale co už - znova a lépe.

 

Jak jsem na konci minulého skučení zmínila, s Lu jsme seznaly, že je čas na plánování další etapy naší společné budoucnosti spočívající sestěhování do společného bytu.

 

Nakonec jsme se vydaly cestou předschválené hypotéky. Lu šlo hlavně o zafixování úrokové sazby (která od té doby paradoxně nepatrně klesla); já jsem hlavně chtěla mít výhodu v případě, že by se zájemců o námi vyhlédlou nemovitost sešlo víc. Jsem totiž ponaučená z doby, kdy jsme prodávaly byt s Déčkem - první dva vážní zájemci po pár dnech od prohlídky volali, že jim banka hypotéku nedá. Díky předschválené hypotéce jsme tak měly pro prodávajícího záruku, že tato situace z naší strany nenastane. Jediné, do čeho jsem odmítala jít, bylo přehazování původní nabídky. Nesnáším tyhle obchodní tanečky ve stylu kdo dá víc (resp. kdo se nechá víc ojebat).

 

Předschválené hypotéky (hypotéky bez předem určené nemovitosti) nám byly nabídnuty ze strany tří bank prostřednictvím hypotečního poradce. Kromě úrokové sazby (a RPSN) se nabídka lišila i v době na nalezení nemovitosti, minimální výši čerpání celkové schválené částky a ceně smluvní pokuty pro případ, že bychom nic nenašly. Byly jsme opatrné, a tak jsme zvolily sice nabídku s nejvyšším úrokem (avšak nikoliv nejvyšším RPSN), ale na druhou stranu nad námi nevisela smluvní pokuta ve výši necelých dvou až tří set tisíc, ale jen 30.000 Kč. To by i tak zabolelo, ale pořád to bylo to nejmenší zlo.

 

A tak jsme po doložení výpisů z účtů, stávajících závazků a dalších dokumentů zlomily rekord hypotečního poradce, jelikož se k naší solvenci pozitivně vyjádřila banka za dva dny. Podepsaly jsme smlouvu a jaly se vybírat z poměrně omezené nabídky. Chtěly jsme balkon, chtěly jsme výtah, chtěly jsme sklep a kdybychom si mohly jó hodně vybírat, nemusel by to být panelák. Minimální obytná plocha pak měla být 65 m², protože kromě nás dvou budeme byt obývat s několika (mnoha) kočkami. Lu sice není rodilá Varačka, ale už tu bydlí dlouhou dobu na to, aby dokázala okruh potenciáně chtěných nemovitostí ještě o něco osekat kvůli nedobré lokalitě. A limit byla samozřejmě i cena.

 

Rovnou jsme si řekly, že budeme chodit na prohlídky pouze těch bytů, o které bychom měly reálně zájem. Dokážu si totiž představit, že u desáté prohlídky v pojetí sice to není ideál, ale co kdyby bychom byly už zcela vyhořelé. Během společného výběru na internetu jsem navíc zjistila, že Lu má ještě další předem nespecifikovatelné požadavky, kde jí třeba vadila barva kachliček v koupelně nebo linky. A teď nemluvím o takových těch bizárech ve stylu tapety imitujících cihly nebo celodřevěných obkladech stěn. Lu prostě vadily detaily, které by mi (snad možná kvůli mému několikátému stěhování za posledních X let) vůbec nepřipadly jako nežádoucí.

 

Po proškrtání všeho, u čehož jsem si řekla, že to stojí aspoň za zmínku, zbyl jeden jediný. Zavolala jsem, ale bylo mi řečeno, že inzerát je již neplatný. A skutečně - po pár dnech zmizel. Posteksly jsme si a hledaly dál. Jenže jsme nenacházely. Některé fotky vypadaly sice hezky, ale vždycky tam byla jiná vada na kráse. Chyběl balkon. Byt byl příliš malý (a nebo na hranici naší únosnosti, s čímž jsme se zatím nechtěly smířit). Neměl výtah. Byl v lokalitě, kde Lu bydlet nechtěla. Když už něco přibylo, vždy jsem jen čekala, v jaké části popisu narazíme na detail, který náš zájem ukončí.

 

A pak se z ničeho nic stal zázrak - objevil se opět inzerát s bytem, na který jsem volala úplně poprvé. Zkusila jsem to tedy znovu a zavolala. Realiťák zněl podle hlasu překvapeně a vypadlo z něho, že klíče od majitele bude mít až koncem týdne, ale že se můžeme předběžně domluvit s tím, že kdyby do té doby klíče neměl, uděláme ji později.

 

Jeho údiv a absence klíčů mě trochu překvapil, protože nabídka na internetu už jednou byla a já na ni volala, ale porovnáním historie volaných čísel jsem zjistila, že nejspíš jde o jinou realitní kancelář. Alespoň tím přibyla další otázka, která mohla na prohlídce zaznít.

 

Začala jsem pátrat na mapách, kdy jsem nakonec podle fotek vytipovala konkrétní jednotku v katastru nemovitostí. A zjistila jsem, že na bytě visí blíže nespecifikované věcné břemeno, což je takový menší red flag. Jasně - může jít o prkotinu, ale i taková prkotina je další z komplikací už tak složitého procesu prodeje.

 

Nicméně za dva dny jsme si termín prohlídky potvrdili (realiťák klíče sice stále neměl, ale následující den, kdy měla prohlídka proběhnout, si je měl vyzvednout). A ta nakonec skutečně proběhla. Byt byl na fotkách hezčí - ne, že by na nich byl nějak načančanější nebo byly fotky upravené, ale ztratily se v nich detaily, které byly viditelné až okem. Byt byl v nejvyšším patře s dobře izolovanou střechou, měl poměrně velký balkon, hezky udělané dispozice a nešlo o klasický panelák. Co tak úžasné nebylo - elektrické přímotopy. Ale realiťák nás uklidnil, že už má zažádáno o vyčíslení infrapanelů, kterými lze přímotopy nahradit, a že s majitelem dohodne slevu v jejich ceně. Špatné byly i podlahy - někde bylo lino, jinde plovoučka, v kuchyni a obýváku vinyl.

 

Rovněž jsem ho konfrontovala s věcným břemenem, ale bylo mi vysvětleno, že jde jenom o pozůstatky po rozvodu majitele, a že je to jenom o žádosti o zrušení podané na katastr, ke které v nejbližších dnech dojde. A co to mizení a znovuzveřejnění inzerátu? Prodávající prý nebyl spokojen s původní realitkou, a tak to zkrátka zrušil - nebyl si prý navíc jistý, jestli chce byt prodávat a nebude ho nakonec pouze pronajímat. Inu, budiž.

 

S realiťákem jsme se po prohlídce rozloučily a vydaly jsme se směrem k Lu, jejíž dojmy byly pro mě nečitelné. Připadalo mi, že jí byt nenadchnul, ale když mi odpověděla nahlas, zněla pozitivně. Jasně - musely bychom tam nechat dát infrapanely, protože přímotopy by nás sežraly na elektřině, podlahu by chtěla sjednotit do jednoho materiálu a barvy, a navíc by chtěla úplně předělat koupelnu, ale jinak by do toho šla.

 

Po třech dnech od prohlídky mi přišly na mail naceněné infrapanely, o nichž jsem do té doby neslyšela. Ale zaotravovala jsem pár známých a nakonec seznala, že se s tím nějak popereme, byť budeme muset nechat sekat do zdí a tahat část nové elektřiny. Panely byly odhadlé na nějakých padesát tisíc, nicméně odhad nezohledňoval práci a materiál mimo panely samotné. Cinkla jsem tedy realiťákovi s tím, že hezké, ale že bychom braly cenu bytu ještě o trochu nižší, protože instalace a příprava panelů bude taky něco stát. Odbyl mě slovy, že samozřejmě cena bude ještě k jednání, a že se zkusí domluvit s majitelem. A že kdybychom potřebovaly, že pan majitel je šikovný, takže bychom na práci ušetřily. To jsem rovnou slušně odmítla, protože některé detaily při prohlídce (které realiťák označil za vychytávky byla další červená vlaječka) mě přesvědčily o tom, že pán možná může být šikovný, ale zároveň je břídil.

 

Uběhlo dalších pár dní, a realiťák mi volal, zda máme stále o byt zájem. Ano - připouštěly jsme, že zájem stále máme, byť Lu v té době byla nějak zvláštně nahlodaná. Zeptala jsem se, jak to vypadá s cenou. Tentokrát realiťák přišel s tím, že o oněch padesát tisíc za panely nám byt zlevní; připomněla jsem se, že jsme se bavili o dalších nákladech, na což evidentně zapomněl a po chvilce koktání z něho vypadlo, že to s majitelem zkusí projednat (stejně, jak tvrdil před pár dny), a že cena je ještě k jednání. Protože jsem byla trochu nevrlá z Lu nenadálého nahlodání i zapomnětlivosti realiťáka, prostě jsem mu řekla, že nejsem obchodnice, a jsem zvyklá na tvrdé metriky - že ať mi prostě řekne maximální cenu slevy, s níž můžeme počítat, že nemám zájem se s někým dohadovat. Srát na obchodní praktiky. Vypadlo z něho, že si troufá ukecat majitele o sto tisíc níž. Rovněž jsem se dotázala na stav odstranění věcného břemene - prý se na tom už pracuje. S tím jsme se rozloučili. Ohledně Lu nahlodání jsme chvilku mluvily, a spíš o pocity než cokoliv racionálního. Prostě to na ni přišlo. Nakonec jsme si řekly, že do toho půjdeme.

 

Realiťák se ozval po dalších čtyřech dnech se stejným dotazem - majitel prý na prodej spěchá, přičemž sleva včetně instalace panelů nebude nakonec sto tisíc, ale jen sedmdesát. No - pořád lepší než původních padesát.  Inu, potvrdily jsme mu náš zájem, a obratem volala hypotečnímu bankéři, že máme vytipovanou nemovitost ke koupi, a co že s tím budeme dělat dál. Bylo nám sděleno, že v prvé řadě bude proveden online odhad.

 

Jak to dopadlo s online odhadem? To vám prozradím příště.