Po předešlém fiasku s pokusem o podpis kupní smlouvy, na který se prodávající nedostavil, pokračujeme v krasojízdě za naším společným MY - tentokrát již třetí částí tohoto dojemného příběhu s jasným cílem v nejasných vodách.

Již cestou z Chebu zpátky do Varů nám volal realiťák, že se s panem prodávajícím dohodli na posunutí termínu splatnosti peněz z banky na úschovný účet advokátky, který by činil něco málo přes tři týdny od odstranění věcného břemene, na které čeká banka. Odpovídám, že mu termín potvrdím až následující den zavolám bankéři. Začínám být naštvaná, protože jsem zbytečně projela 100 km a hlavně zabila odpolední čas svůj i Lu, který bychom mohly strávit nějak hodnotněji. Zhluboka dýchám, snažím se nad tím příliš nepřemýšlet. Možná prostě jenom vesmír potřebuje vyrovnat síly, a protože se nám v budoucnu stane něco zázračně úžasného, teď si musíme projít tímto příkořím.

Bankéř mě druhý den naštěstí uklidňuje - po splnění všech podmínek banka uvolní peníze v rámci pár dnů, tudíž nehrozí, že bychom třítýdenní termín nestihly kvůli bance. Přemýšlím, co ještě by mohlo hrozit, a narážím snad jen na neschopnost prodávajícího, na základě níž by věcné břemeno nemuselo být vymazáno ani na tento pokus. Jak jsem totiž zjistila u katastrálního úřadu, právnička se na správnost všech podkladů dívá až těsně před koncem plomby, tudíž až zhruba dva týdny po podání. Do té doby je výsledek nejasný. To by nám ten náš šibeniční termín pro složení peněz bankou ještě více utáhlo.

Proto ještě píši mail advokátce s touto poznámkou, která to obratem hravě vyřešila krátkou větou ve smlouvě. Šikovná holka. Zároveň si potvrzujeme nový termín podpisu smlouvy. S bankou následně splňuji další podmínku pro uvolnění peněz - pojistku. Pojišťujeme nemovitost, která ještě není fakticky naše.

Po několika dnech opět vyrážíme po práci do Chebu. Kupující již tentokrát k podpisu smlouvy došel. Celou dobu čuměl do stolu nebo do země, promluvil jenom na začátku a na konci, jednou si šel na pár minut zavolat na chodbu. Na konci se za minulé nedorozumění omluvil. Advokátce, ne nám. Smlouva se hemží smluvními pokutami za nedodržení termínu - jak co se týká předání bytu, tak odhlášení trvalého pobytu prodávajícího po předání bytu. Přísahám, že mu neodpustím ani den prodlení. Za to jeho vyplakání si smluvní pokuty za nedodržení šibeničního termínu, za nedojetí na první termín podpisu, za mých 270 Kč na benzínu, za moje tři hodiny, za Lu tři hodiny. Za to, že se za to omluvil jenom advokátce. Ani minutu navíc mu neodpustím!

Podepsanou smlouvu zasílám bance, která na základě ní vyhotovuje konečně dodatek. Následně dochází k výmazu věcného břemene (óóó!), což bance dokládám oficiálním výpisem z katastru, který stojí 100 Kč. Tomuhle se musím smát, protože banka sice hradí fyzický odhad nemovitosti a další věci, které by si mohla nechat zpoplatnit, ale utratit 100 Kč za výpis se jí nechce. Zároveň od banky dostávám návrh na vklad zástavního práva, který obratem odevzdávám za mrzký peníz na katastru. Následující den je vyznačena plomba a já dostávám do internetového bankovnictví dokument, po jehož elektronickém podepsání banka do 5 pracovních dnů posílá peníze na úschovní účet advokátce. Ta pak zasílá na katastrální úřad návrh na přepis bytu na nás. Za tři týdny čekání se konečně přepíše byt na nás, a nám tak budou svěřeny klíče.

Třítýdenní výpadek, po který nemusím najednou nic řešit, neustále telefonovat a něco někomu dokládat začínám vnímat jako nepřirozený. Snažím se dobrat k nastavení, že veškerou administrativu už mám zkrátka za sebou, že už stačí jenom tři týdny počkat, přebrat byt a administrativu vystřídá materiálno v podobě rekonstrukce.

Obepisuji (otravuji) tedy všechny, kteří s tím budou mít co dočinění, abych zjistila potenciální termíny realizací jejich částí onoho velkolepého budovatelského projektu. Kupodivu mě nikdo neodbývá s tím, že už práci nestíhá a více méně mi sděluje, že až budeme mít byt převzatý, máme dávat vědět a od toho se odpíchneme.

V kalendáři mám vyznačené datum, kdy končí plomba. Pár dní před tímto koncem píši realiťákovi, zda by pana prodávajícího objednal na den následující konce plomby, protože předpokládám, že v onen den to katastr přepíše, a my tak budeme mít možnost byt převzít. Odpovědí je moje horlivost schlazena, jelikož plomba sice trvá 20 dní od podání, ale katastr má na přepis 30 dní od podání, tudíž musí vlastnictví přepsat do 10 dnů od konce plomby, ne v den následující. Je mi však přislíbeno, že zkusí na den po konci plomby prodávajícího zarezervovat, a kdyby to katastr nestihl, domluvíme se na jindy.

Den před koncem plomby se pro jistotu realiťákovi připomínám dotazem, zda případné zítřejší datum předání platí. Neplatí - pan prodávající je mimo Vary, takže počkáme na skutečný přepis a pak až nám bude byt předán. Na peníze se spěchalo, na předání máme čas. Paradoxně katastr skutečně stíhá byt přepsat na nás den po konci plomby, tudíž se papírově stáváme hrdými majitelkami bytu, k němuž ještě nemáme přístup.

A konečně - nadešel čas, ve který jsme se všichni čtyři byli schopni sejít na jednom místě. Před vchodem se scházíme já, Lu, pan prodávající a s trochou zpoždění i pan realiťák. Otevíráme dveře a my s Lu potřetí vcházíme do prostor, kde budeme tvořit naše společné MY - k NÁM. Zatímco realiťák opisuje stavy vody a elektroměru, pan prodávající nám ještě ukazuje vše, na co je hrdý. Na nová (rok stará) okna. Na nový (rok starý) bojler (který jsme chtěly s Lu vyhodit a nahradit novým). Na vestavěnou vyvýšenou postel - takovou, kterou byste si dali do místnosti se stropy vysokými přes tři metry - ne do místnosti, v níž jsou stropy vysoké 2,6 metrů, tudíž ona postel je ve výšce cca 1,6 metrů od země, a navíc uprostřed místnosti, tudíž nadmíru překáží (a o níž jsme doufaly, že si ji pan prodávající rozebere a odveze). Na koupelnu, kterou necháme celou rekonstruovat. Na naprosto tragicky vymyšlené úložné prostory v předsíni, které zakrývají skříňku s pojistkami, k nimž se dá dostat jen jednou rukou skrz výklopné okénko. A na linku, která podle pár detailů není dělaná na míru do onoho bytu, ale je dovezená odjinud.

Pan realiťák nám předává předávací protokoly a urychleně se loučí, jelikož onen čas již má dávno zaplacený a evidentně spěchá vydělávat peníze jinam. Pan prodávající nás ještě představuje domovníkovy slovy: "To jsou nové nájemnice," načež ho Lu s diplomatickým úšklebkem opravuje - majitelky. Po šesti letech jsem opět majitelkou ideální poloviny bytu. Jsem velkostatkářka zavázaná svazkem hypotečním, avšak od stavu majetku, který jsem před šesti lety opustila, mě dělí už jen jedna jediná rekonstrukce... a ta bude přece v pohodě. BUDE PŘECE V POHODĚ, ŽE JO?!