S přihlédnutím k pracovnímu klidu během vánočních svátků se dá již v tuto chvíli konstatovat, že máme za sebou první měsíc od převzetí bytu a zahájení rekonstrukce. A jelikož to byl necelý měsíc skutečně vytížený, obsahu nabobtnalo víc než by se vešlo do jednoho článku. Proto tento rozděluji na dva, kdy v nich jsou paralelně zachycena témata odehrávající se v jednom čase na jednom místě, jen často v různých pokojích.

Stály jsme uprostřed holobytu, od něhož jsem klíče v ruce třímala sotva pár minut. Pak jsme se pomalu začaly procházet po podlaze v různých místnostech složené z plovoučky, lina a vinylu, jež budou zanedlouho nahrazeny novým povrchem. Kvůli absenci nábytku se každý krok nepřirozeně rozléhal. Pozorovala jsem Lu, jak přejíždí zrakem z jednoho místa na druhé, a nejspíš plánuje co kam postavit. Nebyla jsem si jistá, jestli nelituje toho, že jsme si nepočkaly na něco rekonstruovaného - co by sice nebylo podle nás, ale na druhou stranu by to bylo bez práce a organizace. Ale nejspíš nelitovala. Obě jsme ony prostory považovaly za obrovský potenciál.

A tak jsem ji nechala plánovat, a odebrala se k vestavěné posteli, která hyzdila ložnici nejen svým nesmyslným horizontálním umístěním, ale i vertikálním. To nejlepší měla už za sebou, a s trochou nadsázky měla za sebou i to nejhorší. Zkoumala jsem šrouby, které držely trámy při sobě, a přemýšlela, zda mám ve svém skromném arzenálu nářadí vše, čím by to šlo rozebrat. To stejné platilo o dvojici posuvných dveří, které sice byly funkční, ale rozhodně ne vzhledné, natož praktické - prostě to nejlevnější řešení - bez dorazů, bez zárubní, bez budoucnosti. I ty půjdou ven.

Chvilku jsme se mlčky kochaly pohledem z velkého balkonu kamsi do dáli, já si byt zhruba naměřila a zakreslila, a poprvé jsme zamkly domovní dveře, které rovněž půjdou vyměnit. A odebraly jsme se k Lu, která to má do svého současného místa bydliště, co by kamenem dohodil, zatímco já to budu mít pěšky do práce asi hodinku (takže opět budu odkázaná na autobusy).

V následujících týdnech se děly věci v naprostém chaosu. Zkusila jsem si to napsat chronologicky, ale ztrácela jsem se v tom i já. A tak to nakonec rozdělím tématicky s tím, že některá témata se nejspíš budou prolínat a některá budou nejspíš zasahovat do více článků... a tak inu:

Začátek rekonstrukce

Následovala návštěva kamaráda Lu, co dělá rekonstrukce bytů. Párkrát jsme se už viděli, dokonce jsme spolu i několikrát byli pít (resp. potkali jsme se ve stejném podniku), takže atmosféra návštěvy byla poměrně uvolněná. Možná bych očekávala trochu chladnější profesionální přístup (odstup), jelikož tu děláme byznys. Velikou část dětství jsem trávila v chlapském kolektivu, jsem na leccos zvyklá, ale čím jsem starší, tím mě některé manýry štvou víc a víc.

Myslím tím takový ten tradiční iniciační rituál, kdy se řemeslník seznámí s tím, co se po něm chce, a s čím bude nutné pracovat. A on okamžitě začne nadávat, jak je to všechno na hovno, že by nikdy nic takovýho nedopustil, a že vůbec neví, jestli se mu to za takového stavu podaří dotáhnout do zdárného konce. My jsme si konkrétně vyslechly, že to je strašně drahý, ale že už jsme to koupily, tak nemá cenu to řešit. Že infrapanely, co chceme, jsou taky drahý, protože on kdysi jednou kupoval levnější. Že jedno okno by mělo být rozdělené na dvě okna, protože takhle se to už dneska nedělá.

Ale v závěru nic nebyl problém - koupelna bude v pohodě, podlahy budou v pohodě, elektrika bude v pohodě. Všechno bude v pohodě. Nad rámec toho nám ještě zařídí výměnu desky kuchyňské linky, kachlí za linkou a pár dalších drobností. Takže i to, co se Lu nelíbilo, bude nakonec v pohodě. Souhlasily jsme.

Zeptala jsem se ho, kdy by začal. A odpovědí mi bylo, že až v lednu, že do konce roku se k tomu už nedostane s tím, že v druhé půlce ledna už má něco domluveného. Jen pro upřesnění - stáli jsme tam na přelomu listopadu a prosince, a moje nájemní smlouva bude ukončena ke konci února. Prakticky tak měl jeden měsíc na rekonstrukci všeho za předpokladu, že bych se v půlce února začala stěhovat. Byla jsem uklidněná, že to stihnou, že mi určitě stěhování nezabere tolik času, a že nejdéle do půlky února to bude hotové. A že prý ruku na to. Fakt mě donutil, abych si s ním tu ruku podala. A tak jsem tak učinila, byť mi uvnitř nebylo zase úplně nejlépe.

Elektrikář

I přes to, že rekonstrukce měla být započatá až v lednu, potkali jsme pár dní po schůzce hlavního rekonstrukčního kamaráda na ulici. Sdělil nám, že má nečekaně elektrikáře volného, a tak by mohl začít už v prosinci. Zajásala jsem - už jen kvůli tomu pocitu, že na bytě se skutečně bude něco dít.

A tak jsme se později na bytě sešli - s hlavním rekonstrukčním kamarádem, s elektrikářem a podlahářem (o tom jindy). Podlahář si měřil podlahy a nic moc neřešil, zatímco hlavní rekonstrukční kamarád a elektrikář spustili opět svůj rituál všechno je tu na hovno a zakončili to tím, že infrapanely oni zapojovat rozhodně nebudou, protože to jednou dělali a bylo to taky na hovno. Potom se rekonstrukční kamarád a podlahář sbalili s tím, že nám dodají vzorník podlah, a nechali tam elektrikáře, který si stále procházel instrukce infrapaneláka, snažil se zorientovat v elektroinstalaci, a po půl hodině brumlání řekl, že infrapanelákovi pro jistotu ještě zavolá, a že na bytě tedy začne v nejbližších dnech dělat. Dostal klíče a čau.

První den, který měl být počátkem nejbližších dnů (během nichž měl začít elektrikář na bytě dělat), mi volá hlavní rekonstrukční kámo, že elektrikář na byt nedojde, protože má šolich ještě někde venku, a že na tom chce dělat, dokud mu to počasí dovolí. Ale že to do konce týdne stihne. No - nestihl - nastoupil tam až v pondělí následujícího týdne s tím, že vyboural tu hroznou vestavbu v předsíni, odkryl tak pojistkovou skříň a zjistil, že je tam zase všechno na hovno. To jsem vážně nečekala.

Po domluvě jsme se o pár dní na bytě sešli - on, já a Lu. Rozvrhly jsme si aspoň nové přidané zásuvky, řekly mu, kam má vyvést infrapanely, a pár dalších detailů. Nakonec si nám vylil srdíčko ještě kvůli nedávnému rozchodu, a odporoučel se s tím, že druhý den na tom začne dělat. Ne - nezačal. Měl někde venku šolich. Takhle to bylo několikrát. Sousedi nás museli milovat, protože do Vánoc zbývalo něco málo přes týden, a u nás v bytě se do panelu a cihel dělaly nové drážky na elektřinu. Ale nespěchal, protože když jsme se byly podívat jen tak na čumendu, tak drážky přibývaly opravdu jen sporadicky. Ale nakonec to stihl - alespoň na hrubo, protože dodnes jsou sice všechny drážky vyřezané a kabely natahané, ale pojistková skříň jim zatím chybí a jako zásuvka to taky zatím nevypadá. 

Infrapanely

Od infrapaneláka jsem měla jasné instrukce - až budeme mít byt předaný, mám mu poslat načrtlé náčrtky, a on se ozve. A skutečně - za pár dní mi přišel mail s odhadem. Původně jsme počítaly s tím, že infrapanely nás vyjdou na šedesát tisíc a k tomu nějaká práce na odhadem deset tisíc. Původní odhad totiž doptával realiťák nějakou náhodnou firmu, která si vyrábí (nebo nechává vyrábět) vlastní infrapanely, a která nadimenzovala jejich počet a výkon na základě hrubých rozměrů bytu.

Oproti tomu návrh našeho infrapaneláka byl devadesát tisíc bez práce. Kromě obýváku, pokoje a ložnice navrhoval instalovat infrapanely navíc do kuchyně, koupelny a předsíně. Plus ony infrapanely byly více méně vrcholem (jak kvalitou, tak i cenou) všech infrapanelů, čemuž jsme se s Lu nebránily, protože přece jen vám na stropě visí něco, co se umí zahřát na 120 stupňů a je to neustále připojené do elektřiny. Tam prostě nechcete nic, co si někdo nechal vyrobit v Číně. Volily jsme proto made in Germany s nadějí, že vyšší cena bude odpovídat i vyšší kvalitě.

Upřímně - v kuchyni jsem topila snad dvakrát za život, v koupelně dvakrát do roka a v předsíni jsem v životě topení neviděla. A tak jsem si večer sedla k onomu návrhu, a seznala, že v kuchyni necháme přímotop (ať už stávající či nový), v koupelně ho vyměníme za elektrický žebřík, a v chodbě se prostě topit nebude. Druhý den jsem se s pánem spojila, vysvětlila mu situaci, a rovnou představila návrh. Souhlasil - z devadesáti jsme spadli na šedesát, což už bylo snesitelné.

Následující den jsem ladila s infrapanelákem rozmístění infrapanelů po bytě napřed po telefonu, a za pár dní pak k nám zavítal osobně s tím, že nakonec byl nadšený z izolace domu, a spočítal nám nižší výkon, takže jsme pár tisíc na panelech ušetřily. Doporučil nám i kam instalovat termostaty a zeptal se, zda to budeme chtít i s montáží - odpověděly jsme, že elektrikáře máme, takže to zapojí on dle infrapanelákových instrukcí. V té době jsme totiž žily v domnění, že zapojení infrapanelů ze strany elektrikáře nebude problém. A jak jste zjistili o pár odstavců výše, nakonec to problém byl.

A tak jsem druhý den poté, co nám to elektrikář sdělil, opět volala infrapanelákovi s prosbou o realizaci zapojení a ceník tohoto úkonu. Řekl si 1.500 Kč za zapojení jednoho infrapanelu a 300 Kč za zapojení termostatu. Jeho práce tak vychází i s cesťákem a pomocníkem na 13.000 Kč. Ale díky tomu, že bude instalovat jím dodané zboží tak může snížit DPH panelů z 21 % na 12, takže nás to v závěru vyjde dráž jen o cca 9 tisíc. No - zrovna tahle částka mi nepřijde přemrštěná po tom, co za nevoli předvedli předešlý den hlavní rekonstrukční kamarád s elektrikářem.

Později jsem se hlavnímu rekonstrukčnímu kamarádovi zmínila (resp. odpověděla mu na jeho otázku), že zapojení infrapanelů bude stát cca 13 (resp. 9) tisíc. Strašně se podivoval, že to je nějak moc, ale vzhledem k tomu, že oni to dělat nechtěli, mi nic jiného nezbývalo. Při následující schůzce s elektrikářem z něho vypadlo, že by ty panely nakonec zapojit zkusili, ale poslala jsem je kamsi s tím, že už to máme domluvené s infrapanelákem, a že už to nehodlám neustále měnit.

Sečteno, podtrženo

Za cca tři týdny od prvního kopnutí máme ve zdech díry a drážky na budoucí kabeláž infrapanelů. Na koupelnu se nesáhlo, na podlahy se rovněž nesáhlo. Všude je milion prachu. V příštím článku budu řešit vestavěnou postel, staré a nové dveře a... ani přepis energií se u nás nemohl uskutečnit úplně bez zádrhelů.

Jediný znatelný pokrok je kočičí síť na balkoně - o tom jsem se v článku nerozepisovala, protože všechno proběhlo naprosto podle plánů. Pán přijel na čas, za dvě hodinky mi předal precizně provedené dílo, zaplatila jsem mu předem dohodnutou cenu a zase odfrčel. Nešlo by to takhle u všeho?!