Je večer a já přemýšlím o čem jsem to vlastně chtěla psát.

Najednou se to vytratilo a zbylo jen ticho a večerní klid. Venku je zataženo,chvílemi spadne pár kapek a já se těším,jestli začne trochu pršet,bude se mi krásně usínat.

A to proto,že mám nad postelí střešní okno a miluju jak kapky bubnují na okno. Občas v dálce zaštěká pes a opět je ticho ....

Znáte ten pocit,kdy vám k životu stačí takhle krása???? Já ho mám nejraději a vím,ž tuhle chvíli mi nikdo nevezme. Mám prostor na přemýšlení a nejsem ničím a nikým rušena.

Nádhera sama o sobě.......

Nebudu rušit ten kllid a přeju hodně sluníčka ....