Je jedna hodina ráno a pokouším se nemyslet. Hlavou mi běží spousta zamotaných myšlenek a já bych tak chtěla si trochu odpočinout. Za sebou mám náročný den v práci a vlastně i teď jsme v práci. Chtěla bych usnout, ale copak to jde.

Život se se mnou zahrává a já si připadám jan horské dráze. Jen čekám jak to všechno dopadne.Připadám si ztracená ve svém vlastním světě.

Říká se,že každý máme svého anděla,který nás chrání a jde s ními životem.

Tak já si teď připadám že ten můj se někde ztratil. A tak moc bych ho teď potřebovala....

 Sype se mi vše pod rukama jako domeček z karet a nevím jak dál pokračovat.

Kudy vlastně vede ta správná cesta a proč je život tak krutý a nedokáže aspoň chvíli neházet klacky pod nohy????? Můžu si za to sama?? Asi jo,jen nevím komu sem co udělala,že nemůžu mít v životě aspoň trochu toho štěstí.

Nevím proč zrovna dnes mám tuhle divnou náladu. Přijde mi že se všichni za něčím honíme a víme vůbec za čím se ženeme????? Je vůbec něco nebo někdo kdo to ocení???? Tahle doba je tak uspěchaná a člověku nezbyde nic jiného než se přispůsobit.

Přijde mi že v téhle domě ne!!

Jestli máte někdo jiný názor klidně ho napiště a rozepiště.

 Dnes pšu tento článek zravna tak jak mě napadají slova,možná se to někomu bude zdát chaotické,ale jinak to nejde.