Tak tenhle citát jsem dostala napsný na hrnečku....

Přijde mi, že jsme ho dostala v tom pravém období. Protože se v životě člověka objeví i černé dny a a najednou se koukáte na dno....

Najednou Vás napadá spousta divných myšlenek,ale pozor,nemyslím ty nejčernější....

Díváte se na dno toho hrnečku a přemýšlíte jak se dostat nahoru. Aby opět bylo vidět to slunce,které najdnou zakryl černý mrak.

Člověk si přijde jako malá nicotná věc.....

Najednou zjistíte,že ačkoliv jste se snažili, ušli ste hodný kus cesty a pak to přijde. Přijdou jiní a všechno se rázem změní, protože jste jim nepodlézali a hájili svá práva.

O čem že to vlastně píšu..... Určitě byto chtělo trochu vysvětlení...

Určitě hodně zvás ví co to je přijít o práci....

 Už se ani nedá říct že pracuji jako asistentka pedagoga ve školce. Jen přežívám do konce...Co bude pak, nevím ,ale hledám....

Nebylo to jednoduché, vypiplat z jednoho postiženého človíčka, smějící se a komunikující dítě. Byla to dřina,ale vyplatila se. Vrátilo se to prvními slůvky,které ho skoro dva roky učíte vyslovovat. Nebo když vidíte, jeho radost z přítomnosti druhých. Samostatnost a hlavně spokojenost..... Víte,že to jednou skončí,protože musí udělat krok dopředu. Jen vám zůstane rozum stát,když víte,že máte ještě rok na přípravu k tomu novému kroku a najednou se vše rozpadne jako domeček z karet.

Už nemáte nic, nemáte ten rok, nemáte práci a víte ,že se stala chyba. A proč??? Protože se nebere ohled na toho človíčka,ale jen na pohodlost druhých.

Nebudu to více rozvádět, i když to možná je trochu nesrozumitelné. Ale kdybych to rozvedla,tak to vydá na víc než jeden článek.....

Slunce mi sice tak nějak zapadlo, ale věřím že se brzo ukáže.... Nemám ráda tu tmu, která člověka ubíjí....