20. 10 2009 | 22.25
Tak máte pravdu, fakt máme doma pěknýho buclocha. Dnes jsem měla sraz s kamarádkou Andreou, co má 9-měsíční holčičku a oproti Michalovi je pěknej střízlík ;-) No a taky zlatíčko. Když jsem Anderi líčila, co Míša provádí, tak jakožto matka 3,5-letého kluka chápavě pokyvovala a nakonec řekla: "No jo, to jsou ti chlapečci. To moc dobře známe. Oni jsou prostě takoví náročnější." A celý to pak jen nezávisle potvrdila výrokem: "Tý jo, to je taková pohoda doma s malou, když odvedu Ondru do školky. Já si to tááák užívám." A to musím poznamenat, že Ondra je extrémně hodnej kluk, fakt. Prý když doma Ondra usne, tak si oddechne, že je konečně klid. No a u nás je to úplně obráceně - Míša usíná a my s Lupitou se radujeme. Takže žádný, že mimino, ale chlapeček - v tom je zakopanej pes ;-) Dýdžejovic na to, myslím, se třema holkama pěkně vyzráli ;-)
Jak se vždycky rozplývá Sargo, děti kolem 3 let jsou super. Takže Lupita taktéž. Už tak jaksi opadla to prvopočáteční fáze jakýhosi "žárlení" na bráchu (nebo co to bylo), ve školce je to zlatíčko a chodí tam moc ráda, už žádný ranní scénky, prostě mi dá pusu, řekne "přines mě lízadlo" a je to. No a hlavně ty její moudra, co pořád pronáší a jak nás poučuje, to je fakt bomba. Takže ta mě baví! Strašně moc se těším, až budeme moct uskutečnit náš vysněný plán - tzn. víkend v Praze jakožto dámskou jízdu. Já a Lupita autobusem do matičky stověžaté ;-) Na obhlídku pokud možno co největšího počtu známých a kamarádů - s dětmi. Jupííí, už aby to bylo.
A jak říkám, dneska mě Lupita svýma řečma v podstatě bavila celej den.
Odcházíme ze školky, tlačím kočár zahradou k brance:
- "Otevřeš mi, prosím tě, branku?"
- "Ale pozor, zavírá se", poučila mě dcera.
Nakládám zavazadla, kočár a děti do auta, připásávám je, vždycky to pěkně dlouho trvá, a vzpomenu si, že jsem ve školce zapomněla jít na záchod.
- "Mně se chce čůrat."
- "Tak to vydrž dom", nařizuje mi dcera.
Po obědě se chtěla koukat na DVD.
- "Mami, vezmu si malou televizku a budu se koukat na Noddyho."
- "A dáš si tu televizku zase na ten malej stolek?"
- "Né, dáme si ju radši na ten pracovní."
- "Tak jo."
- "Tak to musíš uvolnit ale mami!"
(chvíli se nic neděje, kutím cosi jinýho)
- "Maminko, uvolníš ten pracovní stoleček, abych si tam mohla dát televizku a dívat se na ní na Noddíka?", uhání mě dcera.
K večeru jsme ještě vyrazili ven na procházku, protože Míša začal být řekněme nevrlej ;-) a nechtělo se mi s ním zase půl hodiny pochodovat po bytě. Jaksi jsme "zapomněli" doma motorku, ale o to víc času měla Lupita na sledování věcí kolem. Procházíme kolem okolních vilek a jeden chlap tam zrovna kulí popelnici ze zahrady na chodník k silnici.
- "Co to ten pán dělá?"
- "Chystá před dům popelnici, protože asi zítra přijedou popeláři."
- "A proč?"
- "Aby tu popelnici vysypali, však přece víš, jak se na ně vždycky díváme z okna."
(chvíle ticha, Lupita hledí na popelnici, ani se nehne)
- "A kam to ti popeláři pak vysypou?"
- "Do spalovny."
- "Co to je spalovna?"
- "Tam je takovej velkej ohýnek, ve kterým se to všechno spálí."
- "A jakej ohýnek, prosimtě?" (pozn.: Lupitin oblíbený výraz ;-)
- "No takovej fakt velkej."
(opět chvíle ticha, pokračujeme v chůzi)
- "Tady něco smrdí. Že by tady ti popeláři pálili ty popelnice?"
Jdeme dál, míjíme spousty zaparkovaných aut u chodníku.
- "Jé, hele, to je ale krásná anténka."
- "No, to aby mohli v autě poslouchat rádio."
- (ukazuje na SPZ) "Jé, hele, a tady jsou čísla. To je krásný."
To už se nahlas směju.
- "Proč se směješ?"
- "Já z tebe nemůžu. Ty seš hrozně legrační."
- "Nene, já su Myšpulín."(pozn.: věta, která zazní tak 15x denně :-D Před Myšpulínem to byl Ferda a ještě před ním Klaun a Vodník.)
Přicházíme na dětské hřiště, Lupita to chce vzít zkratkou, já říkám, že to s kočárem objedu.
- "Ale pozor, pojede to špatně, protože tady je písek", upozornila mě dcera.
Vracíme se domů, vcházíme do baráku, Lupita se ještě ohlídne po parkovišti a říká:
- "Mami, nějaký auto dostalo potvoru."
- "Jakou potvoru?"
- "No od policajtů", vysvětluje mi dcera.
A tak je mi hned jasný, že se ráno koukali s mužíčkem z okna nejen na popeláře. Tipnete si, co měla tou "potvorou" Lupita na mysli?
Chtěla jsem děcka vyfotit společně, ale tohle je nejostřejší fotka. Děsně se mlely. Lupita z toho měla druhý Vánoce, Míšovi myslím moc do smíchu nebylo.
Takže jediný pózování se jakž-takž vede na břiše. Míša už je ready na spaní, Lupita naopak v plné síle na ty největší kraviny.