...aneb ve stínu dunící Etny
24. 06 2008 | 23.02
16.6.2008
Den nejočekávanějšího výletu, tentokrát s budíčkem už v 5:30! Tomu říkám dovolená! Na Etnu vede krásná široká asfaltka, je všední den, nejezdí po ní vůbec nikdo a na parkoviště v 1700 m n.m. dorážíme jako první auto. A vzhůru nahoru na horu! Trošku nás překvapil povrch, ale dalo se to čekat. Stoupáme totiž sypkým jemným černým sopečným prachem, takže jeden krok nahoru znamená půlkrokový skluz zpátky dolů. Etna burácí. Je to trochu jako na vojenským letišti. Končíme ve výšce 2300 metrů, odkud máme pěkný výhled jak na hřmící a dýmající sopku tak na hluboké údolí pod ní, které vypadá jako měsíční krajina. Dolů je to rychlovka, bojový čas výtečný, takže jsme si střihli ještě jeden hodinový výletíček "dole".
Lupita po cestě 3x vytuhla v krosničce, naposledy při návratu k autu, takže jsme ji jen sundali a nechali v klidu dospat :-)
17.6.2008
Relaxační den, žádný program. Mužíčkovi se zasekl objektiv, takže to nejdřív vypadalo na předčasný konec dovolené ;-), ale pak ho nějak přemluvil, aby ještě fungoval a otestoval to z našeho balkónu, viz foto výše. Paní z lékárny odnaproti s Lupitou komunikovaly nejčastěji. O komunikaci se rovněž pokoušel malý sicilský klučina na náměstíčku, popadl nic netušící Lupitu za ruku a táhl ji svým směrem, klasicky telátkově na něj zírala, ale pak se kupodivu začala vzpouzet. Hošík neváhal a zahryzl se jí do ruky. Kousanec to byl teda fakt slušnej, skoro jí prokousl ruku :-( Ještě pořád tam má obrovskej dvojmodrák. Jo, jo, aspoň už od dětství ví, že na Jižany si člověk musí dávat bacha ;-)
18.6.2008
Vyrážíme na severní pobřeží do Oliveri, kde máme u moře vyšplhat na útes s kostelem. Jenže cesta končí v moři a nahoru to prostě nejde. A tak hážem kamínky na dlouhatánské divoké pláži, kde je hustota lidí asi tak 1 člověk na 50 metrů. Super. Tak nějak si to u moře předststavuju. Moře ze začátku mělké a teplejší než v naší destinaci, žádné vlny, kolem nohou nám proplouvají rybky, ráj pro Lupitu.
Nožiska.
19.6.2008
Taormina - krásný městečko na skalách nad mořem. Ale taky pořádná ždímačka peněz na turisty. Začíná to parkováním, pokračuje všudypřítomnýma krámkama se suvenýry a končí vstupným na zdejší komplex s řecko-římským amfiteátrem. A auta jsou zase všude :-( Uličky jsou ale jinak kouzelný a výhled dolů k moři taky. "U nás" na kolonádě jdeme tentokrát na těstoviny a konstatujem, že v Česku máme italskou kuchyni fakt dobře zmáknutou. Nebo aspoň můj mužíček určitě (musím si udělat voko ;-)
20.6.2008
Ještě jednou míříme sice na 100 km vzdálenou pláž v Oliveri, ale ten klídek a absence davů stojí za to. Po dálnici se to navíc frčí jedna radost, tam Lupita neblinká, za hodinu už máme rozbalený tábor :-) Cestou je navíc spousta tunelů a výhledy na moře, takže Lupita se vyžívá v trénování slov "tunýne" a "míňa". Mno, pravda, že to moře jí rozumíme jen my dva, ale to jí stačí. Navíc je to trochu zrádný slovo, protože "míňa" znamená "moře", ale "mí-ňa" s pomlkou znamená "mlíko". V tom aby se čert vyznal :-D Na poslední večeři chceme nějakou rybu, volíme restauraci v centru městečka a výběr to byl dobrý. V těch šest večer, kdy my chodíme kvůli Lupitě na jídlo, začíná většina restaurací teprve chystat stoly a pokaždé jsme jedinými hosty. Ožívá to pak až kolem osmé. To už my ale mimino ukládáme a zapínáme jak jinak než ME ve fotbale :-)
21.6.2008
Balíme, předáváme byt, přesunujeme se do Catanie, vracíme auto, odbavujem zavazadla, všechno proběhlo rychle a hladce, pak už jenom koukáme na přistávající a odlétající letadla. Naše má půl hodiny zpoždění. Lupita je sice dost ospalá, přesto ale za celé 2 hodiny letu nezamhouří oka. Pořád po nás leze a musíme číst knížky. Jakmile ji při výstupu z letadla posadíme do krosny, je okamžitě tuhá :-) Asi si ten let prostě nechtěla nechat ujít.
22.6.2008
V Praze jsme dopoledne museli Lupitu trochu vyšťavit na nedalekém dětském hřišti. Oblíbené těstoviny ji pak ještě dorazily, takže po 3 minutách jízdy autem usnula jak brouček a prospala celou dvouhodinovou jízdu, jupííí. Teď už dumáme, kam vyrazíme příští rok :-)
Den nejočekávanějšího výletu, tentokrát s budíčkem už v 5:30! Tomu říkám dovolená! Na Etnu vede krásná široká asfaltka, je všední den, nejezdí po ní vůbec nikdo a na parkoviště v 1700 m n.m. dorážíme jako první auto. A vzhůru nahoru na horu! Trošku nás překvapil povrch, ale dalo se to čekat. Stoupáme totiž sypkým jemným černým sopečným prachem, takže jeden krok nahoru znamená půlkrokový skluz zpátky dolů. Etna burácí. Je to trochu jako na vojenským letišti. Končíme ve výšce 2300 metrů, odkud máme pěkný výhled jak na hřmící a dýmající sopku tak na hluboké údolí pod ní, které vypadá jako měsíční krajina. Dolů je to rychlovka, bojový čas výtečný, takže jsme si střihli ještě jeden hodinový výletíček "dole".
Lupita po cestě 3x vytuhla v krosničce, naposledy při návratu k autu, takže jsme ji jen sundali a nechali v klidu dospat :-)
17.6.2008
Relaxační den, žádný program. Mužíčkovi se zasekl objektiv, takže to nejdřív vypadalo na předčasný konec dovolené ;-), ale pak ho nějak přemluvil, aby ještě fungoval a otestoval to z našeho balkónu, viz foto výše. Paní z lékárny odnaproti s Lupitou komunikovaly nejčastěji. O komunikaci se rovněž pokoušel malý sicilský klučina na náměstíčku, popadl nic netušící Lupitu za ruku a táhl ji svým směrem, klasicky telátkově na něj zírala, ale pak se kupodivu začala vzpouzet. Hošík neváhal a zahryzl se jí do ruky. Kousanec to byl teda fakt slušnej, skoro jí prokousl ruku :-( Ještě pořád tam má obrovskej dvojmodrák. Jo, jo, aspoň už od dětství ví, že na Jižany si člověk musí dávat bacha ;-)
18.6.2008
Vyrážíme na severní pobřeží do Oliveri, kde máme u moře vyšplhat na útes s kostelem. Jenže cesta končí v moři a nahoru to prostě nejde. A tak hážem kamínky na dlouhatánské divoké pláži, kde je hustota lidí asi tak 1 člověk na 50 metrů. Super. Tak nějak si to u moře předststavuju. Moře ze začátku mělké a teplejší než v naší destinaci, žádné vlny, kolem nohou nám proplouvají rybky, ráj pro Lupitu.
Nožiska.
19.6.2008
Taormina - krásný městečko na skalách nad mořem. Ale taky pořádná ždímačka peněz na turisty. Začíná to parkováním, pokračuje všudypřítomnýma krámkama se suvenýry a končí vstupným na zdejší komplex s řecko-římským amfiteátrem. A auta jsou zase všude :-( Uličky jsou ale jinak kouzelný a výhled dolů k moři taky. "U nás" na kolonádě jdeme tentokrát na těstoviny a konstatujem, že v Česku máme italskou kuchyni fakt dobře zmáknutou. Nebo aspoň můj mužíček určitě (musím si udělat voko ;-)
20.6.2008
Ještě jednou míříme sice na 100 km vzdálenou pláž v Oliveri, ale ten klídek a absence davů stojí za to. Po dálnici se to navíc frčí jedna radost, tam Lupita neblinká, za hodinu už máme rozbalený tábor :-) Cestou je navíc spousta tunelů a výhledy na moře, takže Lupita se vyžívá v trénování slov "tunýne" a "míňa". Mno, pravda, že to moře jí rozumíme jen my dva, ale to jí stačí. Navíc je to trochu zrádný slovo, protože "míňa" znamená "moře", ale "mí-ňa" s pomlkou znamená "mlíko". V tom aby se čert vyznal :-D Na poslední večeři chceme nějakou rybu, volíme restauraci v centru městečka a výběr to byl dobrý. V těch šest večer, kdy my chodíme kvůli Lupitě na jídlo, začíná většina restaurací teprve chystat stoly a pokaždé jsme jedinými hosty. Ožívá to pak až kolem osmé. To už my ale mimino ukládáme a zapínáme jak jinak než ME ve fotbale :-)
21.6.2008
Balíme, předáváme byt, přesunujeme se do Catanie, vracíme auto, odbavujem zavazadla, všechno proběhlo rychle a hladce, pak už jenom koukáme na přistávající a odlétající letadla. Naše má půl hodiny zpoždění. Lupita je sice dost ospalá, přesto ale za celé 2 hodiny letu nezamhouří oka. Pořád po nás leze a musíme číst knížky. Jakmile ji při výstupu z letadla posadíme do krosny, je okamžitě tuhá :-) Asi si ten let prostě nechtěla nechat ujít.
22.6.2008
V Praze jsme dopoledne museli Lupitu trochu vyšťavit na nedalekém dětském hřišti. Oblíbené těstoviny ji pak ještě dorazily, takže po 3 minutách jízdy autem usnula jak brouček a prospala celou dvouhodinovou jízdu, jupííí. Teď už dumáme, kam vyrazíme příští rok :-)