...se odehrál někdy v dubnu, kdy jsme si v kuchyňským studiu vybrali, nechali poskládat a zaplatili linku. Teda zatím jenom zálohu na ni. Detaily raději žádné nepředkládám, protože už vidím všechny ty posměšné komentáře ;-) No jo, někdo si holt umí vybrat. Teď už nám holt nezbývá než počkat, jak to celý dopadne. Ale vzhledem k tomu, že to není náš byt a nehodláme tu zůstat navěky, tak mám pocit, že horší než teď to být nemůže a o to nám vlastně jde :-) Ve všech kuchyňských studiích, kde jsme byli, jsme nejspíš působili trochu exoticky, protože jsme všude chtěli ty nejobyčejnější skříňky bez zásuvek a drátěných programů. Hlavním cílem bylo zvětšit pracovní plochu a k tomu nám jsou šuplíky fakt k ničemu.
Obeslala jsem pár známých s dotazem na nějaké řemeslníky, ale z většiny mailů vyplynulo, že co můžeme, ať si raději uděláme sami. Datum předpokládané instalace se celkem blíží, a tak jsme včerejší odpoledne věnovali Bauhausu a Hornbachu, že teda jako kouknem, co se vůbec dělá za podlahoviny a obkladoviny. Na podlahu snad vyberem nějaký rozumný lino, který bychom teda měli položit sami, těch 9 m2 prý v pohodě zvládnem, říkají všichni. Na obklad mezi kuchyňskou linku asi zvolíme drobnou mozaiku, protože jak jsme tak koukali, půjde hezky dělit a nebude třeba žádná řezačka na kachličky. Obklad prý totiž taky zvládneme sami, údajně to není žádná věda. No už se nám oběma mírně ježí vlasy na hlavě. Někteří navrhovali, ať si i nový zásuvky vysekáme sami, to ale mužíček rezolutně odmítl, že do té naší duté cihly nic sekat nebude, co když mu tam pak zbyde půlmetrová díra. No a do vody a plynu fakt sami nepůjdem.
Mno, nijak zvlášť jsme nepokročili, ale aspoň jsme trochu omrkli, co je k dispozici.