...aneb klid před bouří. Dnes jsme měli totiž relativní volno, protože jsme vodu a plyn pro jistotu rozplánovali do dvou dnů (s pánem byla podivná domluva ;-) a všechno se to stihlo v jednom. Mužíček šel teda do práce a já se jela podívat na Lupitu, protože už mi po ní bylo celkem smutno :-) Myslím, že sice měla radost, že mě vidí, ale kdybych tam nedojela, tak by to vypadalo úplně stejně. To bylo pořád samý "babííí", "dědááá". Rozhodně nestrádá.

Pak jsem nakoupila vše potřebné na malování, odstín jsem vybrala podle obrázku, na kterým je "naše" kuchyň, protože se nám ta kombinace celkem líbila. Možná teda trochu "nudná" barva, ale jak řekl mužíček, cituji: "15:48:57 - klid, malovat muzem kazdej mesic". Takže jsem klidná :-D

Dovezli lino a vodař nás přišel zkasírovat. No, mohlo to být horší, ale stejně to bylo celkem dost. Snad to aspoň udělali pořádně.

Relaxační den jsme zakončili relaxačním filmovým večerem. Konečně jsme zkoukli "Parfém: Příběh vraha" (2006).

Jean-Baptiste Grenouille má vlastnost génia – svým nosem dokáže zachytit, detailně popsat a charakterizovat všechny vůně, které se kolem něj mihnou. Okamžitě rozpozná jejich složení, míru použitých komponentů, čehož využívá pro výrobu těch nejúžasnějších parfémů na světě. Zoufale však touží po vytvoření dokonalé vůně. Naprosto zbavený citu se rozhodne vytvořit démonickou vůni, jejíž základní esencí bude vůně mladé dívky, nevinné a čisté. A učiní pro to vše... (oficiální text distributora)

Hm, zajímavé. Občas trochu kýčovité a přitažené za vlasy, ale kamera fakt moc pěkná, krásné záběry.