Mám svého oblíbeného píšícího autora. Už od začátku 90. let jím je Brit Ian McEwan. Propadla jsem mu nejspíš až po shlédnutí filmové adaptace jeho novely Betonová zahrada. Od té doby jsem přečetla v podstatě vše, co vydal (z románů a povídek) a mám takovou "úchylečku", že musím mít všechny jeho knihy doma, a to jak v češtině, tak v originále. Takže je to už slušná sbírečka. Zatím posledním přírůstkem (který zatím bohužel nevlastním v angličtině) je novela z roku 2007 "Na Chesilské pláži" (On Chesil Beach). Už mi doma nějaký ten pátek leží, a přestože je to nezvykle útlá knížečka (pouhých 125 stran), pořád jsem se k ní nějak nemohla dostat. Vhodná příležitost nastala v den, kdy nám přijeli montovat kuchyň. To jsme opravdu moc dělat nemohli, nejlepší bylo se někde zavřít, lehnout si a číst. Takže jsem to zvládla hezky na jeden zátah.

Oficiální anotace na kosmas.cz není příliš záživná, a tak si vypůjčuji ještě text z webu nekultura.cz, který praví:

"Příběh je zasazen do doby, kdy v Anglii panovala ještě poměrně striktní morálka, o sexu se nebavilo, antikoncepční pilulky byly jen zbožným přáním mladých a do toho všeho světem otřásala studená válka mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. A tak je poměrně paradoxní, že zatímco podle jedné z nejnovějších knih aktuálního amerického autora McCarthyho "tahle země není pro starý", v knize Na Chesilské pláži zase není místo pro mladé. S první láskou, prvním sexuálním zážitkem je ihned uzuálně spojena i svatba, dítě a závazky.

Stejně tak jsou na tom i Florence a Edward, čerství novomanželé, kteří si v domku u Chesilské pláže chtějí v klidu prožít svou svatební noc. A už zde dochází ke kolizi. McEwan střídavě nahlíží do obou postav a jako vševědoucí autor nám maluje (bez pomoci proudu vědomí) detailní obrazy, aktuální rozpoložení, nálady a tužby dané postavy a čtenář postupně zjišťuje, že tito dva milenci se snad už nemohou více lišit. Florence vášnivě miluje vážnou hudbu, která sama o sobě vystihuje i klid a grácii samotné postavy. Oproti tomu Edward holduje na tehdejší dobu živelnému rock'n'rollu. Rozdílné a velice zásadní jsou i jejich pohledy na svatební noc. Edward konečný milostný akt vidí jako zasloužené ovoce za tak dlouhou dobu sexuální zdrženlivosti. Florence se k milostnému aktu staví jako k něčemu naprosto odpornému, nechutnému, ale zároveň nezbytnému, protože nechce svého milého zradit, zklamat a ztratit.

Čtenář tedy už od několika prvních stran tuší, že tohle všechno nemůže i přes to, že se milenci doplňují a milují, nikdy dopadnout dobře. A aby naše pocity byly ještě umocněny, nabízí nám McEwan v retrospektivách postav idylické obrázky jejich prvního setkání, procházek a pikniků v malebných parcích, z kterých sem tam nenápadně klíčí zárodky budoucích problémů. Neodvratitelnost zkázy, která se může vyvinout i z té nejnepatrnější drobnosti, je u McEwana už tak trochu omšelým motivem (stačí si jen vzpomenout na Pokání, kde prvek náhody slouží i jako hybatel děje), v této knize však nabývá trochu jiných rozměrů.

Na paradoxu souznění dvou postav, které je idylické pouze zvenku, a ve skutečnosti mezi nimi může vládnout hluboký filosofický a hodnotový rozkol, si uvědomíme svou vlastní individualitu, své vlastní já, které nejsme a nikdy nebudeme schopni zcela předat někomu dalšímu. Uvědomíme si, že naše vyjadřovací schopnosti, naše chování a gesta nejsou a nikdy nebudou dostačující k tomu, abychom mohli zcela patřit někomu jinému a necítili se ani v ideálním vztahu tak trochu osamoceně."

Knížka se mi hodně líbila, je pravda, že narozdíl od těch minulých tolik nešokuje, ale i tak jsem byla na konci poměrně překvapená. Pro McEwana celkem typická záležitost, půl knihy se zdánlivě nic neděje, popisuje vše možné i nemožné a odskakuje z přítomnosti do minulosti, a pak přijde nějaká "bomba".

Ukázka ze začátku knihy zde.

Moc hezký doslov od překladatele knihy.

Recenze na knihovnice.cz, iliteratura.cz, případně ještě tamtéž, ale od jiného autora.

* * *

Ian McEwan: Na Chesilské pláži  (originál: On Chesil Beach), přeložil Ladislav Šenkyřík, Odeon, 2007, 160 stran