Ráno zvoní pošťačka se svým obligátním "poštáááá" do domovního telefonu.

Trošku se podivuju, nic nečekám. Podává mi tenkou obálku od nic neříkajícího odesilatele. Trhám ji už na schodech a ejhle, co na mě nejukne! Dva volňásky na sobotní Semtex Culture Festival!!! Začátkem týdne jsem jen tak z hecu zasoutěžila na Netu, k mé nelibosti tam hned chtěli vyplnit jméno a adresu, ale tentokrát se to vyplatilo :-) I když...

Teprve pak totiž začalo martyrium ohledně organizace víkendu. Jedni prarodiče už dopředu nahlásili víkend mimo město, takže jsem automaticky kontaktovala ty druhé. Naprosto mě pak šokovala informace, že taky odjíždějí a nejede přes to vlak. Vzhledem k tomu, že jsme nad vstupenkami opravdu zajásali a hodně jsme se tam začali těšit (na prvních dvou ročnících jsme byli, další dva z objektivních příčin vynechali), moje hlava (obvykle výkonově těžce poddimenzovaná) začala pracovat na plné obrátky a spřádat krizové scénáře. Nejdřív jsem začala pátrat v okolí, ale nikdo kloudný mě nenapadal. Hned jsem tedy vygooglovala nějaké hlídací agentury a studentky VŠ, co si chtějí přivydělat, ale vzápětí jsem to rychle zavrhla s tím, že si přece do bytu nenasadím někoho úplně cizího. Aby bylo jasno - jde v podstatě o noční, tudíž velice snadné, hlídání. Dítě se "předá" už spící a zodpovědná osoba je tam opravdu jen pro případ nejnepravděpodobnější. Naše Lupita totiž spává jak zařezaná celou noc. Když už jsem začínala být zoufalá, bloumala po bytě od ničeho k ničemu - a v záloze zbývala pouze varianta odvézt děťánka na noc přes 70 km daleko k bábě a dědovi na chalupu a ráno pro ni zase jet - napadlo mě zavolat kamarádce, co bydlí nedaleko od nás (1. výhoda), je zasloužilou matkou už větších dětí (2. výhoda) a je splachovací a v pohodě (3. výhoda). Moc jsem si od toho neslibovala, o to víc jsem byla překvapená, že na to kývla. Dokonce navrhla, ať Lupiťáka dovezeme na noc k nim, že se tam všechny děcka nějak poskládají a bude to v pohodě. To jsem si nebyla až tak jistá, protože se teď moc nevídáme, tak na sebe nejsou zvyklí a vůbec... přišlo mi jednodušší udělat si u nás televizní (případně internetový, čtenářský či posluchačský) večer. Tak jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne, držte pěsti! :-)