Né, že by se u nás nic nedělo, spíš naopak, ale nějak není sil to všechno zdokumentovat. Navíc nic z toho nebylo extra vyjímečně příjemné, že bych se hecla. Ale ode dneška se 9 dní (!!!) nedostanu k počítači (uáááá) :-( takže malá přechodná rozlučka. Jedeme ještě na takovou dodatečnou dovču do Jizerských hor a cestou se na pár dní stavíme v Praze u švagrové ve fungl novém bytě. Tudíž samé příjemnosti v plánu.

No a teď k těm uplynulým.

Anabáze autová. Museli jsme zajet na STK. Auto je 4 roky staré, takže te-o-re-tic-ky neměl být žádný větší problém. Problém byl, že jsme jeli do značkového servisu ("jak nějací boháči" - jak naštvaně poznamenal mužíček). Jednak to tam mají cenově všechno pěkně napálený, pracují jen do čtyř hodin a navíc doporučili výměnu předního ramene. Které ale neměli na skladě, tak že ho objednají a nás objednali na další týden. Trošku jsme se báli, aby nám to nezasáhlo do výletu, ale doufali jsme, že to stihnou. Když tam ale ve smluvený den mužíček auto dovezl, tak se ke svému převelkému údivu dozvěděl, že rameno bohužel nemají!!! Ještěže jsem tam s tím nejela já. Asi bych ji neřekla zrovna hezké věci ;-) Nakonec to nicméně dopadlo dobře, sehnali nějaký neznačkový náhradní díl (což je nám fuk), na ceně se to teda bohužel nepromítlo (že by jako byla nižší) a dnes jsme si našeho "Bolka" konečně vyzvedli. Právě včas, hned zítra frčí směr Čechy. Tímto jsme každopádně ukončili naši "spolupráci" se značkovými servisy.

Anabáze brýlová. Po šesti letech jsem se rozhodla pořídit si nové brýle, ve kterých bych snad i chodila na veřejnost. Se současnými se odvážím tak maximálně na chodbu zalít kvítka :-D Jeden den jsem sama obrazila asi 5 optik, udělala tam předběžný výběr s tím, že tam pak zajdu znovu s mužíčkem, který mi to buď schválí a nebo ne. Ten pak naznal, že jsem zbytečně promarnila čas, protože všechny mnou vybrané obruby zavrhl a v každé optice vybral jiný "reprezentativní vzorek". Po dvou dnech vybírání už mi z brýlí přecházely oči, ale pořád si ne a ne vybrat. Teda... nechtěla jsem brýle za 4000 + 3000 za skla :-( To by asi až tak problém nebyl. Nakonec to skončilo tak, že jsem všechny zamluvené obroučky nechala propadnout, šla do úplně jiné optiky, tentokrát s Lupitou, která to tam prošmejdila před i za pultem, a bez porady s mužíčkem jsem si koupila brýle, ze kterých jsem prozatím celkem rozpačitá. Ještě je nemám doma, budou za týden. Nejspíš rozhodlo, že už jsem se nechtěla nikam jinam štrachat a taky to, že byly extrémně levné. Sakumprdum za 2300,- Mno, uvidíme, jestli v nich budu chodit třeba i na ulici... když půjdu s košem :-D

Anabáze plavecká. Od Lupitiných 5 měsíců s ní chodíme plavat. Né že by z toho byla hned od začátku nějak extra odvázaná, ale byla těžce v pohodě a vždycky se tvářila, že tam vlastně vůbec není. Daleko víc se to vždycky líbilo nám s mužíčkem. Vystřídali jsme dva různé bazény, na ten druhý jsem si hlavně já dlouho zvykala a když už jsem si zvykla, tak ho zrušili :-( Teď od září jsem to nechtěla nijak zvlášť řešit, říkala jsem si, že kdyžtak třeba občas ve všední den zajedeme do aquaparku do Vyškova, kde je to celkem ok. Až pak nečekaně zavolala kamarádka, že chtějí chodit plavat, obvolala všechny dostupné kurzy, vše samozřejmě beznadějně obsazeno... až na jednu novou školu, ovšem na úplně druhém konci města, a hlavně... v 9 hodin ráno!!! Což je pro nás naprosto vražedná doba. Obvykle se tak kolem osmé všichni teprve soukáme z peřin a až kolem deváté pořádně rozlepujeme oči! Zatím jsme tam takhle jely jen 1x na zápis (cesta autem 30-40 minut, dle zacpanosti města) a i původně optimisticky naladěná kamarádka naznala, že je to skutečně hodně brzo. No uvidíme. Bazén vypadal sice moc hezky, 12ti-metrový v relaxačním centru, ale zatím tam neměli vůbec žádné zázemí pro děti (postýlky, přebalováky, nočníky, hračky...). Slíbili, že do začátku kurzu v říjnu vše napraví, tak musíme doufat. Ale ta hodina!!! Aúúúúú!!!

Jedna vzpomínková... Lupiťák před víc jak rokem poprvé v bazéně.

Anabáze kroužková. Do cvičícího kroužku pořádaného Centrem volného času jsme chodily i minulé školní pololetí a vzhledem k tomu, že se centrum nachází sice daleko od nás, ale v bývalé ZŠ s funkční jídelnou (výběr z 5 mňamózních jídel obřích porcí za 45,- Kč!), dost jsem stála o to pokračovat v něčem podobném i teď od září. Nakonec se podařilo, sešlo se nás tam 10 velkých +10 malých v téměř stejném složení, co loni, takže pohoda. Jenže zatímco vloni tam byla Lupita jedno z nejvzornějších dětí, které se nikdy nevztekalo a trpělivě snášelo všechny pohyby, které jsem s ní prováděla, letos vzdoruje. A to tak že pokaždé a dost. Potíž je v tom, že ona prostě zrovna nechce dělat "Kolo, kolo" s dětmi vevnitř (zatímco doma se točí a práská sebou o zem v jednom kuse), ale "Bábo, bábo" sama venku na písku. A tak řve. Až se paní lektorka podivuje a pokaždé se ptá, co se stalo, že takovou Lupitu nezná. Naposledy to už ale nebylo tak hrozný, protože paní rozhodla, že budeme "cvičení" letos už i trochu kombinovat s výtvarkou. A na nějaké to "písi-písi" se Lupita utáhne spolehlivě. Takže tohle je náš první společný výtvor. Lupita trhala "chlupy", popatlala lepidlem kočičí břich, naplácala tam chlupy, s fousiskama jsem pomáhala trochu víc.

Lupitina "točena". "Majá, kjášná".

Anabáze domácí. Jak bylo škaredý počasí, dost jsme se držely doma. Lupita s tím naštěstí nemá moc problém, ale jasně, že zkoumá a pátrá, co by. Panenku Báru neustále balí do utěrek a ručníků, které se pak válí po celém bytě, častým terčem nájezdů bývá i náš šuplík s nabíječkama a šnůrama nejrůznějšího typu (taky pak nacházíme různě umístěné), další s balícími papíry, mašlemi a dárkovými taškami, ve kterých se pak objevuje podivná směsice obuvi, míčků, knížek a dalších věcí, o roztodivných pokrývkách hlavy už jsem psala (ty mají vždycky úspěch), no a nebo prostě navlékání čehokoliv na sebe kamkoliv. Akorát speciální outdoorový baťůžek, který jsem jí koupila přes Internet a byla jsem z něj hrozně nadšená, zatím moc úspěch nemá. Ani když jsme do něj narvali oblíbence nejoblíbenějšího, a to samotného Barneyho. Ach jo. Snad se to zlomí.