V poslední době jsem tady Lupitu trochu opomíjela, měli jsme spoustu akcí bez ní, a ona se nám mezitím, holka jedna ušatá, pořádně rozpovídala. Mluvení jí teda už jde delší dobu, ale pořád to byla jen jednotlivá slova, občas nějak naplácaná za sebe. Teď už ale začíná tvořit fakt rozvité věty ;-) Někdy je to celkem sranda.

Úplně nejoblíbenějšími výroky současnosti jsou:

"Maminka tjoubí na tjumpetu."(pozn. aut.: Maminka má už týden rýmu jako trám a tak smrká tak, že troubí jako slon. Ale taky se samozřejmě troubí na trumpetu, že? ;-) Takže si to vyslechnu pokaždé, když vytáhnu kapesník)

"Chudáček tatínek fujt v pjáci."(pozn. aut.: Pronášeno patřičně procítěně a lítostivě :-) Na tatínka se teda ptá v podstatě od okamžiku, kdy mu ráno zamává a zaklapnou pod ním dveře. Jednou jsem zřejmě pronesla něco ve smyslu, že je ještě chudák v práci, a už to bylo. Říká to dokonce když už je doma, tak oblíbená věta to je)

Takhle se ten chudáček tatínek pak musí utěšovat, když dorazí z práce domů :-)

Momentálním hitem je hra "na procházku". Lupita si zabalí svoje miminko do utěrky (které neustále hledáme všude po bytě), umístí ho do kočárku, narazí si na hlavu čepici a prohlásí: "Miminko zabubjaný. Ahoj hojky, pšijdu návštěvu." Předložky ještě občas vynechává.

Minulý týden zas letěly podlahové puzzle. Ty, co tu už rok leží bez povšimnutí. Takže skládáme a uléháme a rozkládáme a skládáme a... "Kobeječek skjádáme. Máma pomoct. Tam pačí nuja/šjon/kjab! Táta hají kobeječek s Lupitoj, máma zakjít dečkoj"

Hitovky u jedné z babiček, která bydlí poblíž kostela a pravidelně s Lupitou chodí na houpačky jsou: "Houpačky sundaný v pajku, v čudu. Zpátky dají na jaže." a když kostel zrovna neodbíjí, což je povětšině, tak je "Bimbaňáček pojájanej, pán pšijde, spjaví."

No a pak je to strašná spousta rozkazů, třeba těch kuchyňských typu: "Rádio pustit... síčku zapájit... máma podívat... táta pípnout mikjo..."Furt něco.

"Počebuju naučit písmenko."

Drobná hádanka na konec, pro poctivé čtenáře ;-) Které je Lupitino nejoblíbenější písmenko?