Je pravda, že většina z vás rychlých a pohotových už stihla informovat i o štědrovečerní nadílce, ovšem já si dávám načas :-) No přece nebudu o Vánocích stresovat, no ne? ;-) Letos jsme to všechno celkem hezky stíhali, ale to proto, že jsme se co se vánočních přípav týče nijak zvlášť nepřetrhli. Jako ostatně každý rok. Klasický vánoční úklid mě netrápí, protože by to během pěti minut stejně nebylo poznat, cukroví moc nepeču, protože vždycky dorazí obří zásilky od obou babiček, dárky jsem letos tak jaksi nastřádala během prosince, prostě pohodička. Na Štědrý den už jsem si fakt jen lakovala nehty :-D Den předtím jsem ale zvládla aspoň upéct vánočku, to zas jo. Každoročně dumám, který z (více či méně) "osvědčených" receptů použít a marně vzpomínám, co že se to loni vyskytlo za nenadálé komplikace. Ani letos jsem na to bohužel dopředu nepřišla, protože se vánočka opět svezla na stranu. Někde asi bude chyba, ale do příštího roku to určitě zase úspěšně zapomenu.

Vánočka ještě syrová, hezky pěkně souměrná.

Vánočka upečená, mužíčkem milosrdně vyfocená pouze za svitu svic a ještě z té lichotivější strany ;-)

Štědrovečerní stůl, který v této podobě vydržel asi tak 2,5 minuty. Pak si ho vzala do parády Lupita.

Takhle se u nás obaluje ryba - táta dře, dítě kybicuje, máma nezúčastněně pozoruje ;-)

Čekání na kapříka aneb Lupitina muzikální vložka na oblíbeném místě - to z praktických důvodů, nemá kam utéct a nemůže kramovat