Už se tak nějak stalo každoročním pravidlem, že koncem roku někdo z našich známých kolauduje rekonstruovaný barák. Nebylo tomu jinak ani letos, i když jsme se to dozvěděli až téměř na poslední chvíli, 3 dny před koncem roku. Do té doby jsme žádný plán neměli a ani jsme nic nehodlali vymýšlet. Lupita byla s námi, takže jsme se stejně moc rozšoupnout nemohli. V kolaudační pozvánce byly děti vítány, což bylo zřejmé, protože jich teď všichni mají kopy :-D Tak jsme si říkali, že tam dorazíme tak mezi 16 a 17 a po deváté pojedeme domů, abychom uložili dítě. Nicméně Lupita tam byla šťastná jako blecha, nakonec tam zůstala jen s 3,5-letým synkem majitelů domku, ale úplně si vystačili a řádili jako černé ruky. Kolem jedenácté jsme začali řešit, co teda uděláme. Trošku jsme vyměkli a 23:30 se přesunuli domů ;-) O třičtvrtě to Lupita zalomila a vzhledem k tomu, že byla v té počáteční, tudíž nejtvrdší, fázi spánku, tak všechen ten rachot úspěšně zaspala. A nám se to v posteli dobře poslouchalo :-)

Děti se tradičně bavily po svém. Lupita "přečetla" snad i návod k pračce, vše co jí přišlo pod ruku. A miminka tam zase všechny hladila.

Jídelní zásoby byly silně naddimenzované, ne všichni dali včas vědět, jestli dorazí. Na některé chody vůbec nedošlo :-(

Zlatý hřeb večera - uzená pečená žebra. Oba jsme je s mužíčkem jedli poprvé v životě (fakt), a když jsme to tam vyslovili nahlas, tak se na nás dívali jak na mimozemšťany, protože tam je ohlodávaly i ty tříleté děti :-D

Lupita se teda taky nemohla nechat zahanbit. Žaludek má stabilní, zkombinovala tam zajímavé věci :-)

Paní D. teprve začíná! Kosti se hromadily a hromadily... Skleničky ubývaly.

Někteří to tlačili tak vehementně, až jim z toho lezly oči z důlků :-)