Tak jsme se dočkali aspoň trochy sněhu i u nás v nížině ;-) Včera jsme sice do blízkého a oblíbeného parku (hlavně kvůli houpačkám, které jsou teď na zimu pryč) vyrazily stavět sněhuláky, ale bohužel bez foťáku, takže nemám důkaz toho, jak se nám hošíci povedli. Mno... velikostně nic moc, tak možná 25 centimetrů, ale zase byli tři. A měli oči, nosy i pařáty. Ty moje pak byly totálně vymrzlý ;-) Jenže Lupita pořád pořvávala "dajší, dajší", takže mi nic jinýho nezbylo. Jsem holt obětavá matka :-D Dneska jsme do parku vyrazily zase, boby ani sáně bohužel nevlastníme, a tak jsem aspoň přibalila igeliťák, že se případně sklouzneme na něm. Největší atrakcí se však kupodivu stalo tlačení kočáru sněhem, což moc nešlo a Lupita z toho měla druhé Vánoce. Vrážela do všeho kolem (zídky, stromy, keře, lavičky, odpaďáky) a doprovázela to smíchem šílence. Asi ale taky pěkně vymrzla, protože když jsem se jen letmo zmínila o polívce, už pak nemluvila o ničem jiném a dokonce jsme to nevydržely ani domů a musely jsme na ni zajít cestou.

"Už jedůůů..."

"Valím." A to dokonce tak, že mi vyjela z fotky.

Hi, hi, když tak koukám na kus ruky mezi bundou a rukavicí, tak už se nedivím, že měla doma ruce jako led ;-) Hm, asi bych s tím něco měla udělat.

A už valíme směr sauna. "Tepjíčko."

Tady prý šla "do lesa na bojůvky".

Zde zazněl nekompromisní rozkaz: "Tady čůjat!" Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsem jí tentokrát výjimečně dala plínu (protože ji jinak nechce), že je zima a umrzl by jí zadek. Tak že může mimořádně čůrat do plíny. "Néééé." Nakonec to fakt vydržela až do té polívkové hospody.

Přes jaro-léto je tady hlava na hlavě. Dnes pusto prázdno.