...tentokrát zaměřeno na Lupitu, přestože nebyla oslavencem ;-) Mužíček dostal další dort, taktéž domácí, ale pořádně čokoládový, mňam. Rodina se nakonec sešla v hojném počtu, takže jsme se různě přeskupovali po místnostech a bojovali o místa k sezení :-) Nejvíc práce ovšem měla Lupita... teda když nepočítám dědu-obstaravače stravy... jak ten to všechno stíhá sám chystat fakt nechápu. Na nejmladší členku oslavy trochu dolehla jakási choroba, a nejen, že s uslzenýma očima vypadala permanentně ospale, ale navíc o ní (z mého pohledu) nebylo téměř vědět. Rozhodně nemluvila tolik, jako vždycky, nelítala jako neřízená střela a vůbec byla dost klidná. Chůdě malý, dneska už to má i teplotu přes 38, co pět minut to za mnou chodí, že se chce pochovat a na první pohled je zřejmý, že jí není moc hej :-(

Ale zpátky k oslavě...

Lupita předávala dary oslavencům...

...občas některý z nich i rozbalila a pak nechápala, co to z něj vypadává za papírky...

...připíjela na zdraví se svou oblíbenou panákovkou...

A pak už se věnovala svým tradičním činnostem, které provozuje u babičky....

 

...takže se nejdřív nechala tlačit na svém novém kole od ježíška a pak pořád dokola neúnavně trénovala nastupování a vystupování...

 

...na balkóně musela pozalívat všechnu květenu (činnost snad nejoblíbenější), u čehož se samozřejmě celá polila, takže sváteční šatečky, do kterých jsem ji navlíkla, musely dolů ještě než dorazili všichni hosté...

...a zbytek oslavy trávila v letitém oblečku po tetě, která je stejně stará jako já ;-) Ale miminku v kočáře to samozřejmě nevadilo, starala se o něj příkladně.

No a pečlivě odměřená dávka lentilek, kterých dostala snad tu největší tubu, co se v obchodě prodává. Uáááá! Že prý se na tom dobře učí barvy. Ehm...