Loni jsme byli začátkem března (viz článek v archivu) na jedné zdejší městské lokalitě, kde se na jaře hojně vyskytují koniklece a bylo to fakt krásný. Lupita tam navíc poprvé šlapala venku po svých mimo kočár, takže to byl takový příjemný výletík. Tentokrát jsme se vydali na další z míst, kde by mělo být konikleců habakuk. A to na Stránskou skálu, což je takový zajímavý skalní útvar v severní části města, s několika jeskyněmi a bohatou flórou a faunou.

Jezdí tam jenom jedna tramvaj, a to ještě s dost malou frekvencí, po hodině. Když jsme ale na stejnojmenné konečné zastávce vystoupili, bylo celkem jasné, proč tomu tak je ;-) Přestože pořád ve městě, ocitli jsme se v podstatě na konci světa.

Konečná tramvaje č.10 - Stránská skála. Těžce průmyslový konec města.

 

Tady se opravdu zastavil čas. A samotnou by mě sem nikdo nedostal! Boji-boji! :-D

 

Mužíček má svůj "téměř-dokonalý" ;-) foťák v servisu a vzhledem k tomu, že mu v tom české řekli, že to opravit neumějí a posílají ho do jakési evropské centrály, tak čert ví, kdy (a jestli vůbec ;-) se s ním shledá. A tak musel vzít za vděk aspoň mým holčičím kapesním přístrojkem :-)

Lupita se toho dne nacházela v až neuvěřitelně dobré náladě, pořád se smála, dělala blbosti a hlavně celou cestu (ehm... mno... nakonec to byly asi 2 km chůze, ale stejně!), nejdřív do poměrně prudkého kopce, šlapala jak hodinky.

Stránská skála v pozadí, Lupita hledající včeličky na kytkách v popředí.

 

Jůůů, koniklec! A má stejnou barvu jako já! :-D Letos na ně ovšem bylo ještě brzo. Aby ne, když je pořád taková zima. Ale pod chuchvalcema uschlé trávy byly vidět stovky ještě zavitých poupat. Za pár týdnů (???) to tam bude nádherný.

 

A tady jedna fotečka á la norský Preikestolen ;-) Akorát v trošku zmenšené formě, no. A ten výhled taky není zrovna to pravé ořechové - továrny a sídliště :-(

 

Industriální část města - spalovna. Kolosální příšera!

Prý "Pán prstenů - Tři věže" :-D :-D

 

Při zpáteční cestě už Lupitina motivace k samostatné chůzi pomalu klesala, a tak se musela po pár metrech obnovovat slibem houpání...

 

...případně nesení a pózování do objektivu. Ehm... kompozičně opravdu "vyladěné" foto *hihi*

A takhle to pak doma okamžitě padlo za vlast - s hrošanem v objetí.