Teda aspoň pro mě. Konečně se nám podařilo vybrat všechny náhrady i pravidelné hodiny.No, možná jsme se dokonce o jednu ošidily, ale už nějak nemám sílu se tam do té vody nořit. Vytlačuju příliš mnoho vody z bazénu :-D Naše spoluplavací kámošky byly navíc posledních pár týdnů nemocné a v náhradních termínech se tam vyskytovali dost divní lidi - očumovací ženská v šatně, čísi komandovací babička... no nic příjemnýho.

Lupita je s destičkama na rukách šťastná jako blecha ("Plavu sama."), ale jakmile jen zaslechne zmínku o potápění či zajíždění pod vodu, tak začne šílet ("Nebudeme se potápět." nebo "Nebude to velkej skok, jenom malej.") A tak jsme s sebou motivačně zkusily vzít plavecké brýlky, co dostala od dědy. Poprvé se mi je vůbec nepodařilo na tu její kebulku navlíknout, a tak jsme musely doma trochu potrénovat.

Nejlépe se zkouší hned po ránu ještě v pyžamu.

Převelice oduševnělý výraz ;-)

Mno, ne že by to byl úplně zaručený úspěch, ale aspoň na nějaké skákání se přemluvit dala. Dokonce i na jeden sjezd do vody na skluzavce, óóó! Přestože brýlky jsou úplně na houby. Jsou jí velký, takže se pokaždé vynoří a má je plný vody. Do příště možná zkusíme opatřit nějaký lepší model. Za dva týdny začíná plavání "s tátoj" :-D