16. 11 2009 | 20.52
...jedním slovem "LAHŮDKA"
Mám za sebou týden vyřizování po úřadech a přesouvání se po nich MHD s oběma dětmi. Už nikdy více! Děs-běs, jsem z toho fakt znechucená. Jednak teda z lidí na úřadu MČ, to je fakt hrůza, nechápu, proč těm lidem aspoň nedají nějakej základní výcvik jednání s klientem. I když... naš úřad MČ sídlí v cikánské čtvrti, takže tam asi s každým jednají podle jednoho mustru. Ke mně ta "milá paní úřednice" ani oči nezvedla. A přesun na místo, kapitola sama pro sebe... samozřejmě mi nikdo nehodlal pomáhat do tramvaje, takže jsem do zaplněnýho vozu musela volat, jestli by to jako teda třeba nešlo a že by pak někdo (z převážně studentských pasažérů) pustil Lupitu sednout? Ani omylem. Vlála tam chuděra kolem tyče, já trnula, kam mi uletí, až nedejbože tramvaj prudčeji zabrzí a pak u vystupování, že mi ji tam někde zavřou nebo skřípnou. Fujtajxl.
No zkrátka z cestování MHD mám už nervy předem. To budu raději půl hodiny hledat parkovací místo. Což jsem taky udělala poslední vyřizovací den, kdy jsem auto vzala, protože jsem potřebovala ještě Lupitu hodit k babičce, abych na to měla přece jen víc klidu a ona se nemusela nudit při čekání ve frontách. Tak první krpa nastala tehdy, když jsem se do úřadových vstupních dveří nevešla z kočárem. Naštěstí jsem parkovala tak 200 m daleko, takže jsem si podvozek zas odnesla do auta a vláčela se tam jen se sedačkou. Ovšem být tam MHD, tak fakt nevím, protože úřad se nachází v tom největším Bronxu, co tady máme, takže nechat kočár na ulici bych si fakt nelajzla. Příhoda z úřadu je taky velmi "komická", i když teda po těle mi moc dobře nebylo. Ve zkratce... nějaká psycho osoba tam přišla s tím, že chce byt, ať mu/jí (??? fakt nevím) dají byt a pořád se tak nějak divně otáčel/a, pokukoval/a a hrabal/a v kabelce, že jsem se jen modlila, aby nevytáhl/a nějakej kvér a všechny nás tam nepostřílel/a, brrr. I na první pohled velmi sebevědomě (a arogantně) vystupující úřednice pak po jeho/jejím odchodu přiznala, že ze z toho ještě klepe. No a vůbec tam byla hrozná skvadra lidí, tak jsem byla ráda, že jsem to rychle vyřídila a honem pryč. Pevně doufám, že jsem tam byla už naposledy. Pak jsem vyzvedla mužíčka a šli jsme k notáři a po dlouhé době si taky společně vychutnali oběd v restauraci. Míša byl vzornej, francouzký brambory úžasný, paráda. Pak že se ještě projdu městem, ale už předem mi bylo jasný, že to nic moc chození po obchodech nebude, protože v centru se s kočárem skoro nikam nedostanu. Odvážila jsem se jenom do DéeMka, kde to ještě bylo jakž-takž, a pak jsem neprozřetelně vjela do Levných knih, kde se na mě všichni koukali jak na nějakej obtížnej hmyz, co tam s tím kočárem jako vůbec lezu a zavazím. No děs. Pak už jsem raděj jenom brázdila okrajový ulice, kde nikdo nechodil. Ať žijou nákupní centra na okraji města. No jo, já vím, zní to hrozně, ale mám tam prostě 100% jistotu, že zaparkuju (pokud teda není těsně před Vánocema ;-), že v pohodě vjedu do všech obchodů a nebudu tam shazovat zboží z regálů. Navíc tam mají záchody a přebalovací místnůstky, takže výhody opravdu nesporné.
Jak já se na to stěhování těším! Zvlášť když jsme mužíčkovi vyhledávali spojení do práce a poté, co konečně zprovoznili důležitý kus silnice a nemusí se to objíždět přes další dvě díry, mu IDOS našel spojení s jedním přestupem pohybující se mezi 19 a 24 minutama! Bomba! Jsme nadšení! Teď chodí přes park pěšky, aby přestupovat nemusel, a tak mu to trvá minut 25. Jupí.
No a ještě ke kočárování, kterýho je teď víc než dost, jak furt někde něco vyřizuju. V neděli jsem dopoledne kočárovala v další z rezidenčních čtvrtí, kam jezdí mužíček s Lupitou plavat. Tentokrát měl ovšem po veselé oslavě i ráno tak vysokou hladinu alkoholu v krvi, že řídit prostě nemohl :-) Vybavila jsem se - čoko-Racio, voda, nabitý mobil a sluchátka. Slunko svítící, proto jsem tradičně nejdřív sjela pár Lily Allen a pak už jsem šlapala do rytmu starších i novějších Black Eyed Peas, pohodička. Koukala jsem lidem do zahrad a rekognoskovala, kde co je a co by stálo za "okopírování". V téhle části města teda nic moc. Baráky starý, zahrady neudržovaný, s vanama na dešťovou vodu atp :-( Sice zástavba stará jak Metuzalém, ale nehorázně blízko u sebe, snad bych řekla že i horší než "u nás". Takže jsem se zase začala o to víc těšit.