Tak už to na mě padlo

6. 05 2009 | 20.54

tunel-prefNarozdíl od prvního dítěte jsem se tentokrát vrátila z porodnice plná energie (fakt) a v pohodě. Mužíček si vzal na celý tento týden dovolenou, takže je s náma doma a je to naprosto úžasný. Dělá totiž téměř všechno (kromě kojení ;-) - kuchtí, neustále se snaží zabavit Lupitu a nechá si od ní líbit šílený věci, koupe děti, montuje kočár, fotí děti... no vůbec si nedovedu představit, jak to tady bude vypadat příští týden, až zas půjde normálně do práce. To už asi zešedivím úplně, protože Lupita je fakt poděs. Dělá všechno přesně naopak než se jí řekne, vzteká se a trucuje, pořád hrozně huláká a lítá a je dost nebezpečná i Frídovi. Pořád na něj sahá, občas dost brutálně, tahá ho za ruce a uši, píchá do očí, no mazec. Jasně, snaží si vynucovat pozornost, ale my se v podstatě oba věnujeme pouze jí, protože Frída je naštěstí zatím hrozně nenáročnej a hodňoučkej (ve srovnání s novorozenou Lupitou), vždycky se akorát nají, pak se teda nechá chvilku ponosit, zaprdí si a usne. A spí třeba i 3 hodiny, což je myslím dost dobrý. No ale Lupita ho má i tak asi za vetřelce. A tak jsme se rozhodli zajet dnes do jejího pravidelného cvičení, aby teda nebyla ochuzena o své stávající aktivity. Všichni se hrozně divili, že jsme dorazili s 10denním miminem, nejvíc asi lektorka, prý že bych se měla v šestinedělí víc šetřit a tak, ale já se cítila fakt dobře, tak proč ne. Lupita byla tradičně celou dobu jako mílius, tak jak ona to před cizíma umí. Takže zatímco doma nezavře pusu a furt valí jednu písničku za druhou a vymýšlí si další a další sloky s novýma slovama, tam je jak myška, oči vyvalený, pusu otevřenou a hledí po ostatních dětech, jak zpívají. Ve výtvarce jsme pak namalovaly sluníčko, ale bohužel se nám po cestě domů někde ztratilo. Frída dostal v průběhu cvičení najíst a my pak šli všichni klasicky na oběd do tamní jídelny. Průběh teda vlastně hladký, žádný problém, ale musím říct, že už jsem pak začala cítit, že mám dost, špatně se mi dýchá a nejraději bych sebou pleskla do postele. Což jsem taky udělala, Lupita jak naschvál stávkovala a po strašně dlouhé době po obědě neusla. Naštěstí tam něco s mužíčkem v kuchyni vařili a nás s Frídou nechali dvě hodiny spát, jupííí. Teď už jsem zas trochu dobila baterky, Lupita šla dřív spát a čekáme, až se vzbudí Fríďánek, abychom ho šli vykoupat. Už to tam z košíku chrochtá, jdu na to!