...pro kluky a děvčátka. Jeden z vánočních dárků, který už ale Lupita pod stromečkem nenašla, protože jsme naznali, že je tam balíčků víc než dost a stačí to. Tak jsme jich pár zase schovali "na horší časy". A udělali jsme dobře, horší časy právě nastaly ;-)

Skoro nejhorší (až teda po Mišákově vřískotu) je totiž zabavit nějak Lupitu, když ho téměř pořád musím nosit a různě hojdat. Ruce mám plný, takže můžu pouze vydávat instrukce. Pořád dokola tím pádem razítkujeme, malujeme voskovkama, vybarvujeme omalovánky, čteme básničky, stavíme koleje a majáky, skládáme puzzle... teda to vše vlastně v jednotným čísle, protože to všechno dělá Lupita sama :-(

Nastal čas na malou obměnu v podobě magnetkové knížky. Podle oficiálních údajů vydavatelství Rebo: "Deset obličejů zvířátek a spousta barevných magnetických očí, nosů, čumáčků a tlamiček umožňuje vytvářet spoustu více či méně skutečných zvířecích obličejů. Hra s magnetkami podporuje fantazii a kreativitu a nabízí spoustu herních možností a proměn. Vytvářej obličeje zvířátek, skutečné i co nejlegračnější!"

Lupita je z knížky nadšená. Dokonce se občas i stane, že pořád nevolá "poivej, poivej" a skládá si chvíli sama. Většinou to ale musím nějak komentovat. Když jí chci ale pomoct, tak to ne, to ona sama nejlíp ví, jak to tam patří. Viz fotky níže. A taky jeden typický monolog. Teda vlastně dva, ale tak trochu na jedno brdo:

Úúúúplně malinkatej legrační ptáček (s králičíma zubama a psím čenichem) a hróóózně legrační vembloud, taky nějakej podivnej. Ale v mezích normy, vznikají i daleko horší mutanti.

Lupitin velice oduševnělý výraz poté, co jsem ji požádala, aby se na mě podívala ;-) Jo, a s krokodýlem jsem tentokrát pomáhala. Takhle má totiž opravdu vypadat.

Legrační pejsek a ryba. Z nějakýho důvodu jí Lupita většinou cpe jeden až dva nosy, přestože ryba nemá mít žádnej. Aspoň že oči tady trefila dvě stejný. To totiž vůbec nebývá pravidlem :-)