Zahradní oslavy - to my rádi. Možná i proto, že sami žádnou zahradu nemáme a tak si přítomnost na nich řádně užíváme. Jak už jsem tuším jednou zmiňovala, většina našich známých obývá více či méně zrekonstruované domky právě se zahradami, takže v případě příznivých ročních období nebývá o tyhle akce nouze :-)

Tentokrát se slavily narozeniny pana domácího a půlroční "narozky" jeho dcerky. Účast byla víc než hojná, řekla bych, že téměř 100% (notoričtí nechodiči se nepočítají ;-). Děcka nás pomalu začínají válcovat co se počtu týče, ale vzhledem k obří hromadě písku (sice ke stavebním účelům, ale to je v takovýchto případech jedno) jsme o nich vlastně ani nevěděli. Dokonce ani o Lupitě, která ještě tak úplně nedorostla do věku, kdy je schopna se plně zabavit i bez nás). A když nakonec usnul i Michálek, nemělo to chybu. Domů jsme nakonec dorazili tak pozdě, že se Lupita dostala do pelechu až o čtvrt na jedenáct :-O

Zahradu samozřejmě příííšerně závidím.

 

Dobrůtky nad ohněm. Nejvíc masa tam z nás tří zkonzumovala určitě Lupita.

 

Ona úžasná kupa písku. A Lupita v popředí už to tam hrne. Na konci teda byla plačící scénka kvůli ztracené červené lopatce, ale příslib co nejdřívější koupě nové to spravil.

 

Lupita opět "hrabe na svém vlastním písečku" a jedna z nejmladších účastnic korunuje hromadu.

 

Houpajda od sousedů byla taky vděčnou atrakcí. Kupodivu i naše ne příliš společenské dítě se tam s ostatními domluvilo a vymohlo si od starších pohoupáníčko. Pohodička.

 

Písek prostě nemá chybu!

 

Na Lupitu občas přišel hlad a žízeň nebo se chtěla vyčůrat, ale to byly opravdu jediné situace, při kterých za námi přišla "otravovat".

 

Krabicové děti aneb nová várka masa :-D

 

A pak nějaký strejda vymyslel závody v nákupním vozíku, který se tam čert-ví-jak nacházel. Děcka to samozřejmě s nadšením přivítala.

 

A už se frčelo. Někdo vozil děti svoje i cizí...

 

Hlavní bylo pořádně fofrovat, jenže rozmazaná teta v hnědým tričku se stopkama v ruce s nimi prý neuměla moc zacházet, a tak když mířili do finiše naši, samozřejmě se jí stopky sekly. Jasně, že jinak by náš taťka s Lupitou museli všechny na celé čáře porazit ;-)