Vyhrabali jsme ve sklepě hrací hrazdičku po Lupitě. No, uznávám, že je asi ještě nejspíš brzo, protože synek ani nemívá pořádně otevřený očenka. Buď spí a nebo, když je vzhůru, tak křičí, a to je má křečovitě zavřený :-) No ale při tom všem jekotu sebou celej šije, šermuje kolem sebe rukama a těma při tom vráží do blbůstek zavěšených na hrazdě, takže to ve výsledku vlastně vypadá, jakoby si i hrál.

Daleko víc si to ovšem užívá Lupita. Nejdřív poručila okamžitě ji složit, pak ji tahala po bytě, do všeho s ní vrážela tak, až ji nakonec zase celou rozložila :-) A teď, kdykoliv je pod hrazdou volno, tak prohlásí, že jde do tunelu a už se pod ni souká. Pak řekne, že tam bude spinkat a musí si donést dečku. Tím má na mysli utěrku. Vytahuje mi pracně vyžehlené z šuplíku, a to někdy i pět kousků, protože musí zakrýt ještě Báru (panenka), Bárnýho (dinosaurus), miminko (panenka), tátu (táta) atd. Když je pak asi po 5 sekundách vyspinkaná, tak utěrku hodí na hrazdu a má rázem domeček. Jak málo stačí ke štěstí. Bohužel ne moc dlouho.

Naivně vytažená hrazdička...

...kterou ale Mišák ještě moc neocení ;-)

Zato Lupita vzpomíná na "staré časy"...

...kdy o 106 mlátila ručičkou do červené kuličky s očima.

Pak se to takhle hezky přikryje...

...a Bárný se zabalí do zabalovačky (což je Lupitin nový výraz pro zavinovačku a 100% se ujal, jinak tomu už doma nikdo neřeknem ;-)