20. 12 2009 | 21.30
Jak už jsem zmínila u tvořivých článků, nestíhám. Přijde mi, že vůbec nic a občas jsem z toho totálně zoufalá. Může za to nejspíš kombinace 2 malých dětí, příprav na stěhování a Vánoc, ale moc si nedělám iluze, že se to pak v novém roce zlepší.
Míša už nám sice neřve pořád, zato se ale začal pohybovat rychlostí blesku, takže pokud nehučí, že se chce nosit, tak valí na ty nejméně vhodný místa. Podle zápisků o Lupitě jsme zjistili, že byla úplně stejná. Takže naprosto nejlepší je to v předsíni na koberečku, kde se vyzouváme, tudíž 100% nejšpinavější místo v bytě a tátovy boty jsou na olizování taky fajn.
Dost času taky kupodivu zabere příprava veškeré té jeho krmě. To je pořád nějaký ohřívání a rozmačkávání a míchání... Kojení je na jednu stranu hrozně pohodlný a rychlý, ale abych pravdu řekla, už se celkem dlouho těším na to, až na mě přestane být závislej a budu ho moct nechat chvíli s někým jiným. Takže se zkrátka snažím, aby jedl a pil. A musím říct, že se daří. Je to pořádnej jedlík, maso-zeleninový jídla do sebe valí, kašema taky nepohrdne, nejvíc teď vlastně huláká než mu to jídlo připravím, to je hrůza. S pitím to byl trochu boj, ale jeden kelímek za den už taky zvládne, zato umělý mlíko do něj dostat nemůžeme. Aspoň mu občas nějakou tu odměrku přimíchám do kaše. Noci byly zatím dost krušný, budil se po dvou hodinách, nicméně včera to bylo úžasný a mohlo by to tak klidně vydržet, to se vzbudil v 0:30 a pak až v 7 ráno, wow!
Přes den většinou poletujeme po všech těch našich školkách, cvičeních a návštěvách, takže není divu, že nic nestíhám. Občas fakt ani nevím, kdy dát prádlo do pračky. Poslední várku jsem věšela právě v půl jedné v noci, kdy jsem si při probuzení vzpomněla, že tam leží mokrý prádlo v pračce ;-) Počítač mám sice puštěný značnou část dne, takže lidi na Skypu si bláhově myslí, že jsem pořád k dispozici, jenže to je omyl, k dispozici je Lupita. Totálně se zbláznila do TuxPaintu (díky, Sargo. Nebo snad "díky"? ;-), kde už nejen razítkuje, ale i kreslí čáranice, tvary a používá na ně různý magie. Můj touchpad ovládá naprosto bravurně. Někdy se stane, že jí nakouknu přes rameno a má tam spuštěných tak 20 různých programů. Děsná zábava, všechno to otvírat a pak zase zavírat. Jen se děsím dne, kdy k tomu usednu a bude to všechno promazaný :-D
Nějaký vánoční přípravy nás celkem míjejí. Umývání oken a čištění koberců... no tak to by mě mohlo, i kdybych byla svobodná a bezdětná! Ani omylem. Luxuju furt a okna už umývat nebudu, to ať si oak udělají noví nájemníci ;-) S pečením cukroví je to taky špatný. Chtěla jsem jen něco málo kvůli Lupitě, abychom spolu vykrajovaly a koulely. Babička nám dokonce připravila a donesla těsta, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme si těsta při nejbližší příležitosti přinesly zase zpátky k ní a tam to s Lupitou všechno porobily. Doma fakt nehrozí. Míša přes den spí hrozně krátce a jinak se téměř neustále nečeho dožaduje. S dárkama jsem to jakž-takž skoulela, hodně jsem toho objednávala přes Internet, zatím samý dobrý zkušenosti, takže jsem spokojená. Teď to ještě všechno zabalit. No a jinak se spíš budu soustředit na to, abych moc nenervačila a byla pokud možno co nejvíc v klidu, Vánoce-Nevánoce. Líbily se nám vánoční dílničky, kde jsme s Lupitou vyráběly spoustu věcí, pak taky trhy v centru města, který jsou letos fakt povedený a hezký a ještě jsme spolu s dalšíma dvěma rodinama zahájili sérii vycházek, na kterých je i úkolový program pro děti s pokladem nakonec (tvořený těmi schopnějšími maminkami, které si nejspíš umí líp rozvrhnout čas. A nebo že by měly hodnější děti? ;-)
Mužíček by měl být už od středy doma, až do novýho roku, takže supééééér. Žádný extra plány nemáme, spíš se půjdem někam projít, ponavštěvovat, na co nebyl přes rok čas a tak. Tak si to taky všichni v klidu užijte!
Mé drahé Ergo Carrier. Jo, je to fakt super a ani trošinku nelituju, že jsme si ho pořídili. Jednak je nepostradatelný při cvičení a výtvarce, kam chodíme s Lupitou a Míša se samozřejmě pokaždé probudí jen co tam dorazíme, no a doma ho taky hojně používám. Teď jsem ho začala nosit na zádech, takže tímhle způsobem vaříme, pečeme, vysáváme, etc. Na zádech mi Míša sem-tam vytuhne, na obrázku právě tuháček poté, co jsem ho sundala.
Následuje historicky první rohlík v puse. Lepek tentokrát neřeším a navíc podle nových "výzkumů" se s ním má naopak začínat hned od 6. měsíce, takže z tohoto úhlu pohledu už máme dokonce skluz.
Ano, ano - rohlíček v ruce = tuze veliké štěstí. Akorát že pak bylo dítě komplet celé zralé do pračky na ten nejdelší program s předpíráním, ale zas o něm nebylo tak aspoň 15 minut vědět, tudíž to rozhodně hodnotím pozitivně :-)
Co se pohybu týče, tak si začal lehat na bok s opřenou rukou o předloktí, kterou někdy i natáhne, takže už skoro sedí. Myslím, že už by to nemuselo dlouho trvat. No a pak se taky staví na všechny čtyři (což třeba Lupita nikdy nedělala) a houpe se na nich, někdy se tak jaksi skokově i posouvá dopředu, mužíček naznal, že jako chameleón. Akorát to vyfotit je nadlidský úkol. Jednak to netrvá extra dlouho a pak se u toho pořád hýbe. Každopádně favorizovaným stylem pohybu je stále meresjevovské plazení, tzn. přitahuje se pouze rukama, někdy mírně zapojí jednu nohu.
Pohodička, končně trochu volný ruce.
A chameleónovská pozice. Ty fleky všude kolem, tak ty jsou poslintaný. V tom se totiž nezměnilo nic, z pusy mu pořád tečou proudy, zuby stále jen dva spodní.
PS: Když se tak koukám na úvodní obrázkový prefix... tuhle jsem byla nakupovat v Kauflandu, sama s oběma dětma. To je vždycky veselý, Lupita sedí ve vozíku, Míša je v autosedačce položený přes vozík a pod něj skládám věci, ke kterým se pak u pokladny jen horko-těžko dostávám. Nějak jsem se s nakupováním rozjela, to abych tam zas brzo nemusela, paní pokladní hlásí nějakých 750 korun, zjišťuju, že mám v peněžence jen 400, tak jí říkám, že si musím jít vybrat do bankomatu. Ona na to, že nemusím, protože můžu klidně platit kartou. Jenže to netušila, že na té jsem měla 500 :-( Děti jsem nechala ve vozíku u pokladny, paní pokladní velmi "mile" poznamenala, že "ona mi je teda rozhodně hlídat nebude", ale naštěstí byly v pohodě a dobře to dopadlo. Ani blbej nákup nemůže být úplně v pohodě.