27. 12 2010 | 15.09
... tak jsme tady! Uprostřed kruté zimy vylízáme z nory :-D Čert ví, na jak dlouho a s jakou frekvencí. Každopádně už sem zase občas zavítám, abych byla v obraze. Sice jsem zjistila, že se až zas tak (vlastně vůbec) neděje, když to tady spokojeně ignoruju, ale stejně je to divný, že mě jako chybí, že nevím, co dějí úplně cizí lidi roztroušení kdesi po republice :-) Podvědomě jsem na vás samozřejmě pořád myslela. Fakt.
U nás se naštěstí (ťuk-ťuk-ťuk) neděje nic katastrofálního, kvůli čemu bych na zápisky neměla čas. Máme se dobře. Akorát se prostě děje pořád něco a je spousta věcí, který bych chtěla (a některý i měla) dělat a všechno to jednoduše nestíhám. Možná má na tom určitou zásluhu to stěhování, no. Začalo to vlastně už v létě, kdy děti tatínka skoro nevídaly, protože vstával ráno v 6, šel hodinu kopat na zahradu, pak jel do práce a po práci zas býval do jedenácti (!!! fakt) na zahradě, síla. No a děcka tam až tak moc být nemohly, furt pršelo, všecko rozkopaný, všude spousta blata, furt někam házely kamení, který tam být nemělo, Míša pořád někam padal nebo šlapal tam, kde byla vysetá tráva a šlapat se tam nesmělo, no vo nervy. Takže mužíček na zahradě, já s děckama furt všude, tak jsem toho měla celkem plný brejle. No a tady jste navíc všichni z těch svých dětí pořád u vytržení a já jsem z nich naopak většinu času zpruzená a prodala bych je ;-), takže jsem na nějaký popisování raději rezignovala. Krize kulminovala mým víkendovým pobytem s aerobikem a byl klid. Fakt geniální záležitost, což mi připomnělo, že bych si měla zabukovat místo na pobyt jarní :-)
Celkem mě irituje, jak pořád lidi zkoumají, jestli už mám v novým bydlišti nový kamarádky. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale já o žádný nový kamarádky nemám zájem ;-) Stávajících mám až-až, takže je i tak nestíhám a mám z toho hlavu. Většina z nich má taky dvě děti a sladit nějak program, abychom se aspoň na chvíli viděly, je kolikrát nadlidský úkol. Když jsme ještě měly po jednom děcku, tak to jakž-takž šlo, ale teď sladit všechny ty školky, kroužky, spaní mladších a jánevímcoještě. Teda ne že bych se tady sousedek kolem stranila, to zas ne, občas zplknem na ulici, děcka poskotačí, ale na nějaký pravidelný mecheche a návštěvy to není. Takže se tímto sousedům a sousedkám omlouvám, pokud mají pocit, že je zanedbáváme nebo se jim vyhýbáme. Prostě jenom všechny nestíháme. A nestíhám už ani maily. Onehdy jsem potkala kamarádku a její první slova byla: "Jsem na tebe pěkně naštvaná." Nejdřív jsem se vyděsila a horečně přemítala, co jsem zase provedla, ale ukázalo se, že jsem jí jen neodpověděla na mail. No jo, jenže ona u toho v práci sedí půl dne. Já mám sice kompl taky hodně puštěnej, jenže do mě pořád někdo něco hustí a vůbec se nemůžu soustředit na psaní.
Úplně největší domácí psycho totiž je, že Lupita furt mluví. Já vím, že to zní banální, no a co, tak mluví, vždyť děti mluví, ale ona opravdu vyluzuje naprosto nepřetržitý tok slov, která občas ani nedávají smysl, ale ona je prostě musí ze sebe dostat, jen aby něco řekla. I teď, co tady ťukám, tak si hraje s Legem a prostě pořád mluví. Ani snad ne na mě, nevím :) Ale asi jo, protože je to samý "hele, hele, divej mami, podívej..." Nechci se "vytahovat", ale aspoň mezi svýma známýma (a že jich je celkem dost) takhle ukecaný děcko neznám. Děti mluví hodně, o tom žádná, ale co je moc, to je moc, ufff. Nedávno u nás byla kámoška s dvěma klukama na návštěvě a myslím, že tak po 2 hodinách měla dost a nadšené odpovídání pominulo a myslím, že už se dost těšila, až budou moct jet domů. Kluci za celou dobu v podstatě nevydali zvuku. Tak vám nevím, po kom to ta holka má :-) Naznali jsme s mužíčkem, že asi po tetě :-D
Jo, a ještě jedna taková jakože blbá věc, kvůli které já málo času pro sebe... večer jdu ukládat děcka, ve většině případů musím čekat, až usnou, což se někdy protáhne třeba až do devíti no a v jedenáct je Lupita zas vzhůru a že se bojí a nebo nemůže spát a chce jít za náma, grrrr :-((((( To samozřejmě ještě nespíme, jenže jsme tím pádem nucení odebrat se na lože. Děs-běs. Občas ji nechám ležet na gauči v obýváku, no ale to nejde každej den. A ona se fakt budí každej den. No nebo aspoň z 99%. Když ne ona, tak ten druhej šílenec. Veselo.
A to potřebuju vyrobit košíky do předsíně, organizér na šály a čepice, písmenka na pokojík, obrazy do chodby a spoustu jiných věcí. Nemám kdy. No a ještě do toho psát blog :-) Chtěla jsem ho aspoň dočasně transformovat na fotoblog, ale děcka mi zas někam zašantročily šňůru k foťáku, tak už jsem asi 2 měsíce nestahovala fotky do komplu. Půjdu si půjčit od mužíčka.
A ještě jsem samozřejmě zapomněla na koukání na filmy (občas něco sjedem, v těch dvou volných večerních hodinách) a taky mám napůjčovaných pár knih. Naposledy jsem přečetla (s baterkou u uspávání děcek) "Cit slečny Smilly pro sníh". Dost mě to bavilo. Teď tam čekají "Muži co nenevidí ženy". Ale taky kupa nepřečtených Reflexů. Cvičení raději ani nezmiňuju, zmohla jsem se akorát na aquaerobik 1x týdně, což teda katastrofálně nestačí, ale zatím to prostě nejde zvládat častěji.
Ještě možná... co se školky týče... jsme nadmíru spokojení. Nebo aspoň teda spokojení. Lupita od září nevynechala jediný den a to tam hned od druhého dne bývá celý den až do čtyř. Když někdy přijdu už kolem třetí, tak stejně jenom dostanu "nadaný", že to tam ještě nemá hotový a nebo si chce malovat, takže už to nehrotím. Tuhle šla mimořádně po obědě, ani už nevím proč a pak doma brblala, že se nudí a chce jít do školky. Takže fajn. Třída je to celkem nová, takže pouze tříleté a čtyřleté děti, zatím nevím, jestli je to výhoda nebo ne. Paní učitelky ok, jedna sice měla před mužíčkem jednou promluvu ve stylu "že už to nemá za potřebí, aby se něco stalo, protože jde za 2 roky do důchodu a ve školce zůstává jen kvůli paní ředitelce", no ale jinak dobrý. Aspoň dostanou nějakou novou mladou, doufám. Každopádně nehrozní žádný hrůzy typu "náš malej byl v mínus pěti na zahradě jenom v punčocháčích", což jsem slyšela jako historku včera od známé. Brutus. Do školky teda musíme dojíždět, je to nějakých 9 kiláků, takže cca 15 min autem, ale naštěstí dost často jezdí ráno s mužíčkem autobusem a odpoledne ji někdy vyzvedává babička, co bydlí hned naproti školky, takže se to dá. A ve školce jsou dost aktivní, tak 4x do měsíce mají divadlo, jezdí do solné jeskyně, plavat a tak. Lupita je spokojená a to mi stačí.
Takže tak zatím od nás :-)
