21. 02 2010 | 23.04
Děje se to ho u nás stále dost, ale vlastně největší novina, na kterou jsem v tom šrumci málem zapomněla je, že už 4 dny nekojím. Vůbec. Tak nějak to vyplynulo, nic jsem dopředu neplánovala. Takže jsme celkově vydrželi téměř 10 měsíců. Lupitu jsem kojila 11 měsíců a tak nějak podobně jsem to měla v plánu i s Míšou. S tím, že to nebudu extra hrotit, protože chlapečci si prý víc vymýšlejí a jsou větší závisláci. Musím teda říct, že ten náš byl hned od začátku větší závislák na spaní než na pití. Když se mu zkrátka chtělo spát, tak ani mlíko nechtěl. Přes den jsme kojení eliminovali celkem záhy s příkrmama a zůstávalo večerní a noční. Narozdíl od Lupity u toho nikdy neusínal, takže jako spací rituálek to nefungovalo. Občas jsme teda vynechali, to když později jedl kaši. No a v noci to byl prostě nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak ho umlčet ;-) Ale že by po tom nějak extra prahl, to se říct nedalo. A navíc se v posledních pár týdnech začal budit jen jednou nebo max dvakrát za noc. A tak mám teď vedle postele čaj, kterej v případě nouze funguje úplně stejně. Jupí. Můžu chodit pařit! ;-) No a nebo se taky narvat Paralenama, protože jsem momentálně lazar :-( A taky už si můžu jít koupit normální podprdu :-D
Další z Míšových novinek - roste mu 5. zub, takže kousnout už dokáže poměrně obstojně, hlavně když má hlad. Dneska jsme ho poprvé stříhali, protože už mu vlasy vepředu lezly do očí a kolem uší se mu to kroutilo jak nějakýmu ortodoxovi ;-) Skládá kostky na sebe, pouští, přepíná a vypíná si rádio, zaujatě kouká na sport v TV, tuze rád kramuje ve své skříni s oblečením, no prostě všechno to, co dělala ségra. A momentálně má modřinu na uchu, což nechápu, jak dokázal.
Jedna z aktuálně nejoblíbenějších zábaviček. A nejlépe každou tyčku zvlášť ocucat. Zpátky to samozřejmě naskládat neumí ;-)
*
Míša dostal nový "boty". Hned u několika kámošek jsem obdivovala kožený capáčky, který teda Lupita neměla, ta jenom protiskluzový ponožky, a tak jsem si řekla, ať má hošan taky něco novýho jen pro sebe. No a jsou fakt úžasný. To se to stojí!
*
Aby to Lupitě nebylo líto... dneska poprvé jezdila u dědy v bytě úplně sama na kole. Takovým tom s přídavnýma kolečkama, ale hlavní je to, že se konečně naučila šlapat na šlapátkách. Paráda. Už se těším, jak na jaře vyrazíme po našem novým chodníku :-) Ta má pro změnu modřinu na tváři, jak dneska spadla na plastovej náklaďák, au :-( A taky jsme zjistili, že víc jak o půl kila zhubla a lezou jí žebra. Momentálně je totiž s jídlem fakt na zabití. Nejí snad vůbec nic a když už se jí něco dostane do pusy, tak je schopná brečet, že to nemůže pokousat a nakonec to vyplivne. Děs-běs, už jsem se u toho kolikrát pěkně vytočila.
No a my stále navštěvujeme notářské kanceláře a ověřujeme své podpisy na vše možné i nemožné, shromaždujeme krabice a přepravky, kterými už máme zaskládaný celý sklep až po strop a objednáváme nejrůznější spotřebiče a vybavení kuchyně, teď zrovna čekáme zásilku s myčkou, digestoří a dřezem :-) Zatím to ještě sice není kam dát, ale blíží se to, blíží. Já tvrdím, že k přesunu dojde za dva týdny, mužíček že za tři. Tak uvidíme.
