Je to tady vlastně Lupitino, takže když už to teď tak hrozně moc šidím, aspoň nějaký ty její důležitý "mezníky" bych neměla vynechat.

Že roste (a stárne), to je jasný, čtvrtý narozky za náma. Tentokrát jenom takový odfláknutý narychlo, protože jsme se zrovna den před tím vrátili z hor a domácí podmínky byly trochu bojové. Myslím, že černý tričko na focení to vystihuje nejlíp. Děs. Pro dort jsem tentokrát sáhla do komory, krabice toho Tesco krtkovýho už tam pár měsíců (let?) nepovšimnutě postávala. Sice nevypadá nikterak působivě (ba ani lákavě), ale dobrota je to slušná! No prostě kombinace banánů, šlehačky a čoko-buchty. Na tom se nedá nic zkazit. Navíc se mi celkem dost protiví dorty typu "barbína-oplácaná-marcipánem-jakožto-šatama" a myslím, že ani Lupita by to nijak zvlášť neocenila. Možná tak kdyby z toho dortu vykukoval jednookej pirát :-D

Moc toho nedostala (no jo, to jsou ty nevýhody narozek po Vánocích), ale kloboučková mozaika byla každopádně trefou do černého. Hlavně teda pro Míšu. Denně sbírám desítky kloboučků-hřebíčků pod stolem, pod pohovkou, pod židlema...

Druhá přelomová situace byla radikálnější, aspoň teda opticky. Už delší dobu jsme uvažovali o tom, že by se měla Lupita ostříhat. Kromě ofiny nebyla zatím nikdy stříhaná. Prstýnkový kudrlinky byly sice roztomilý, ale ranní údržba si přece jen něco času vyžádala. Přestože Lupita v podstatě nikdy moc neprotestovala proti nošení sponek, culíků ani copánků, už to začínal být trochu opruz. A chtělo to změnu. Na holičku nebyl čas, prostě jsem ji posadila na židličku do vany a copánek mám schovanej v pytlíku. Je to takový trochu divný, jak amputovaná ruka nebo tak něco ;-) Výsledné hodnocení: velmi praktické, ráno téměř bez česání. Příště ještě podle youtube vypiluju vystříhanej krk.